Vánoční

Jsem sama na Štědrý den,

smutně hledím dálkou ven.

Smutně hledím dálkou ven,

na pozemek, jenž je zasněžen.

Pozemek srdce mého

a kilometry drátu ostnatého.

Jsem sama i na Boží Hod,

do nebe to je jen jeden schod.

Jsem tak blízko Pánu Bohu,

že necítím svou zlomenou nohu,

že necítím v hrudi kus dřeva

a že ke sněhu přimrzaj mi střeva.

Má duše skoro vyhasla již,

přijď, pomodli se a stluč nad mou hlavou kříž.

Zkrať mé pomalé umírání

ať to máme z krku do svítání...