Oltář z duhy

Oltář z duhy

Deštěm a blátem jdu za Tebou,

někdy i sluncem a modravou

oblohou s duhou na kraji,

kam bílé vrány se slétají.

Krmíš ty vrány každý den,

ony vždy přiletí se zpěvem

vždyť bílé vrány – ty zpívají

ne jako černé, jež krákají.

Zpívám si písničku vraní

o snění a o rozčarování

o cestě za duhou barevnou

o lásce jež bývá nestálou.

Sedmery hory jsem překročila

mnohými lesy jsem bloudila

své šaty nevěsty roztrhala

špínou se moje tvář pokryla.

Až tam, u jezera stála,

z vody vyrůstala skála

až tam, těsně nad vodou

slyším tu píseň známou:

Zpíváš si písničku vraní

o snění a o rozčarování

o cestě za duhou barevnou

o lásce jež bývá nestálou.

Běžím k Tobě, už jsme spolu

navždy u jednoho stolu

pod širokým nebem s hvězdami ,

- to když se noc rozestře nad námi.

Bílé vrány za družičky

kytky v šatech za mašličky

postel z kapradí a mechu

zde najdu oddechu.

Zpíváme písničku vraní

teď už jen snění a hraní.

Ať láska navždy už zůstane nám,

vždyť oltář z duhy dnes mám.