Jeho jméno není k prodeji jako slavný plášť

 

Jeho jméno není k prodeji jako slavný plášť

(o nahotě)

 

 

u našeho vánočního stromku kde tu sednem

kdo posloužil v celém domu dětí

a když pomyslíš na ně všechny

několik knih mezitím přečteme

ke krmení ptáčkům tam vyšlapal jsem jen pár stop

nasedají sami do saní, kam? Do světa.

v příštím roce otevřeném

tak řekni pravdu nečekej

tvůj bratr, já ušil jsem si boudu z úmyslů

na tom sněhu nejede

tak řekni mi pravdu

nečekej

v příštím roce otevřeném

práskly

křídly

už nemusíš plést

svět planety koulí

 

 

petardy, radost ze hry nebo hozené granáty na bratry? (Sev. Korea)

vykroutil špunt ze šampaňského

 

 

nenacházej další slova pro trápení

části svého těla jsou v jeho i její rodné krajině zájmeny zapsané

nahá zvěř před nimi utíká

ke slávě k obdivu ke štědrosti kráse

plachá leč obnažena, tvář zasáhne

a vstane s rozbřeskem

to celé je mu zábleskem jen pro oči celého roku

je jako den vánočním snem

 

jako noty vzlétlo spolu hejno ptáčků až na konečky prutů

tam se zvlnily paprsky keře

to jen svítí sluníčko i na naší zahrádku

támhle jeden druhý shazují z větví na ostatní kupky sněhu

 

v rytmu Dvořákovy humoresky i spadající prach v místnosti se tu tam pohupoval světlem

 

 

To není jen tak uříznout kus slaniny a přinést ji ptáčkům do krmítka, odletěli. A dělají tak už od té doby, co se člověk oblékal. Teď se bojí jeho nahoty.

Jednou to malý člověk ještě v plenkách nevěděl, jak je nahatý.

 

 

 

 

I vůně té velké kuchyně linoucí se ovzduším mě láká ke stolu, končíme, jdu k ostatním.

Něco z toho svou prací dnes už nakoupím.

Hostina bez chodů, to je slávy, to je slávy a těch zubů, on a ona, jen jejich je jim jejich nahota.

Společenské hry nejsou deskové hry, možná jsou to hry mužů?

Vesnický balíci.

 

Dost potupy, nechat se fotit nahý jako plachá zvěř.

 

 

Nesli jsme vědra vody, základ města,

po ulicích staví taxi služby, po zavírací době zavřený obchod s parfémy.

Každá rodina má tak trochu mafiánské způsoby.

(Kamera šantánu se po mě neotáčela. Nemůžu ve všem zkoumat jaká je to bouda.)

 

 

Jaké je to ptát se: propásl jsem svůj život? Jaké to je. Kde se nenávist ukrývá, zabijíš sebe v nárocích uměleckého uplatnění. Kam se poděl můj život? Druhým ho svým závidím. 

 

Já chtěl jsem vzorným mužem býti, jezdit na lov, za pas dýky, stavět dům, mít dva býky..

Jen tak si žít.

 

Teď hledám oživení

žádný nápoj mi to nezajistil.

Pojištěné postavení jsem zas ztratil.

---