Životní nehoda

Lili a Oliver Olsnovi čekali již druhé dítě. Mělo se narodit každou chvíli. Nyní se těšili ze svého čtrnáctiletého syna Marcuse. Nikdo netušil, jaké nástrahy si pro ně život přichystal.

Lili byla právě nakupovat nějaké oblečení pro nenarozenou Aghatt. Skvěle si to užívala a dívala se i po nějakém oblečení pro sebe. Chtěla vypadat hezky, až jí zmizí bříško. Oliver na ni čekal v autě. Byl pohlcen myšlenkami na svou dcerušku. Jako všichni jeho přátelé, kteří s ním sdíleli radost, už jen čekal, až se narodí.

V tom uslyšel z obchodu křik. Jedna z prodavaček vyběhla ven s jeho ženou kolem ramen. Okamžitě byl u nich a Lili doprovodil na zadní sedadlo auta sám. Právě jí praskla plodová voda. Oliver si sedl na místo řidiče a roztřesenýma rukama otočil klíčkem.

Jel přímo do nejbližší porodnice. Občas se naklonil dozadu, aby zkontroloval svou ženu a trochu ji uklidnil. To potřeboval ale víc on, než ona. Jel minimálně stodvacítkou. Nedbal na Liliino volání, ať zpomalí. Myslel si, že když na místo nedorazí nejpozději do pěti minut, musí se Lili něco stát.

To byla ale velká chyba. Zbývalo už jen několik set metrů a dorazili ke křižovatce. Oliver si vůbec nevšímal velmi dobře viditelné značky STOP a jel dál. Nestačil se ani nadechnout a celou zadní část auta smetl kamion. Zbytek odhodil pryč tak, že ze silnice s sebou smetli další auto se dvěma dětmi, jednou ženou a mladým mužem. Toto vozidlo narazilo bokem prudce do stromu. Oliverovi chvíli trvalo, než si uvědomil, co se stalo. Pak se vydal s rozbitou hlavou doprostřed ruchu, který nastal, aby našel Lili. Jediné, co viděl, byly čerstvé kusy masa a oblečení. Udělalo se mu špatně.

Nevěděl, co má dělat dřív. Jestli brečet, jet na pohotovost, nebo litovat své životní chyby. Čas nebyl ale ani na jedno. Musel se nechat odvézt sanitkou do nemocnice.

Mezitím Marcus doma čekal na své rodiče. Když se dlouho nevraceli z nákupu, tak si myslel, že už se asi narodila jeho sestřička. Otec se nevracel ani později a tak si z nudy pustil televizi. Právě běžely zprávy. Při jedné reportáži úplně zbledl. Na ilustračních záběrech z nemocnice poznal svého otce. Se zatajeným dechem čekal, až tam ukážou i matku, ale nic. Rozbrečel se jako malý kluk.

Hned druhý den jel do té nemocnice. Jako první běžel za otcem. Byl právě na operačním sále. V čekárně čekal přes tři hodiny. Mezitím tam přišla i jeho jediná teta. A když uviděl ze dveří vycházet doktora, nadějně se na něj podíval. Z jeho výrazu ovšem vše vyčetl. Bylo pozdě. Zhroutil se své příbuzné do náručí a brečel bez ustání. Nevnímal doktorovo vysvětlení. Bylo mu to jedno. Oba jeho rodiče jsou mrtví. A to už se nezmění. Pak už jen cítil, jak jej někdo někam vede …...