Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZmije
14. 01. 2011
0
0
522
Autor
perinkaml
Potkala jsem člověka…
vlastně ani nevím, zda je to lidská bytost…
potvora je to odvěká
a nezná ani obyčejnou lítost…
Myslela jsem si,
že neexistuje zlo…
snad v pekle…někde…kdysi…
ale ono si malou škvírkou do jejího srdce vlezlo…
A sálá z ní ven…
i když jí ho v očích nevidíte…
doufáte, že je to sen…
a najednou zjistíte, že bdíte…
A že se vám zhroutil celý svět…
předtím jste byli šťastní,
ale teď je teď
a ona všechno vlastní…
Vlastní toho, s kým se milujete,
ba i toho, koho nenávidíš…
na všechny vlezlé otázky jí odpovíte…
beztak jí všechno závidíš…
Zradila tě, ikdyž jsi to tušil
asi ti ublížila…
teď bys nejraději její den narození zrušil
když vidíš, jak se ti k srdci přiblížila…
Všichni co tě měli rádi
zády se k tobě otočili…
snad jste dřív byli kamarádi,
teď ti nic takového nenaznačili…
Světice, co ti ničí všechny zbytky nervů
a tahá tě do pasti…
půjčila si tu vychytralost ze lvů
a ty padáš do propasti…
Ale ty se nedáš…
ona tě nezbičuje…
ikdyž se na to nezdáš
a ona stále něco naznačuje…
K čemu jsou přátelé, kteří ti nevěří
a pomluvy, co nejsou pravdivé…
ona se ti stejně s plány nesvěří
a její přátelství je jen zdánlivé…