Myslenka rozespalcova

Jsem na ceste do prace. Mirim do metra na Andelu a prodiram se davem. Lide do me vrazeji a moje ramena se nestaci uhybat ze strany na stranu aby unikla uderum cizich. Vzdy je to stejne, vrazi do tebe, neotoci se a neomluvi. Proudi sem a tam, bez myslenky a prece s cilem. Pripadam si ztracen. Citim se, jako bych stratil tvar i hmotnost, jako by prochazeli mnou. Proplouvali skrze mne a presto o me nemeli sebemensi poneti. Nejsem v davu nejmensi a tim vic mne ignorance ostatnich ryb v tomhle mori ohromuje. Jsou slepi k prostredi, sluchatka jim zamestnavaji usi a jejich tela jsou k ranni rvacce jiz davno necitliva...Jsou to jeste vubec lidi? Nebo spis, jsme jeste vubec lidi? Tahle myslenka mi problikne hlavou. Myslenku uhasim a zahodim, rozevru lokty a uz neuhybam. Ma lidskost je nyni uzce spjata s mou cilevedomosti a vervou. Jdu rovne a uz neuhybam...