Bouchání do popelnic

Bouchání do popelnic

Jeden den očekávaný svátek je příležitost pro

zloděje, po ulicích se plíží retardi, běžní

hlupáci, třináctileté holky na startovní čáře

prostopášnosti,

a chlapi s rozrytými obličeji a lesklými, ulízanými

vlasy. Lidé se valí jako povodeň,

rozbíjejí se o obchody, jejich dva-tři úřední

jazyky stoupají do nejvyššího patra knihovny,

jako pára...

je těžké najít volné místo a při případném

úspěchu není jisté, zda se s tebou bude někdo

chtít bavit,

s cizincem,

porostlý jinými orchidejemi, v šatech z cizokrajného

ptačího peří, na nohou konve, ...

všichni posluchači se převléknou do Startovního

Úboru, děti najednou můžou lézt na stromy,

ta bílá hmota se rozvíjí jako šlehačka,

sáček smutně přitakává berlemi- nemůže jít

na koncert,

chlapi s píšťalami na lidi, sítě jsou schovány

na střechách, začínám mít strach

uvězněný s těmihle zvířaty na jejich planetě, ...