Jak jsme skládali uhlí.

Jako kluk jsem měl zápisníček kde jsem si poznamenával jakmile se doma něco semlelo.A když to stálo za to napsal jsem o tom. Výrazy v tomto ušmudlaném notýsku byly občas hrubé až vulgární a proto jsem se rozhodl tyto poznámky v upraveném vydání převyprávět "lidové výrazy a příliš ostré podrobnosti přitom vynechávaje. Dílko je částečně inspirováno povídkami pánů Šimka a Grossmana což je zde mírně vidět.

Jak jsme skládali uhlí

 

 

Jak pravil jedenkrát Jiří Šlitr, skládat uhlí je podstatně odlišná práce, než skládat hudbu. Zatímco člověk skládající hudbu je nazýván často umělcem, pak osobě skládající uhlí se nedostává žádné takové pocty a uznání.  Dokonce se tomuto člověku dostává  od některých jedinců výsměchu, že se ve škole špatně učil a z důvodu nízkého vzdělání skončil u lopaty. Ovšem i takové skládání uhlí je práce, která vyžaduje své a takový uhlíř se nadře o hodně více než slavný hudební skladatel. Vím o čem mluvím, protože jsem si tuto práci sám vyzkoušel a věřte, byla to fuška.

Jednou o prázdninách sestoupil můj otec do sklepa a zahlásil: „Vážení, došlo nám uhlí“. Po krátké poradě s matkou, když se ujistil, že to nebude platit ze svého, rozhodl, že musíme objednat nové topivo.

Protože můj svědomitý otec má rád všeho dostatek, objednal pro jistotu 10 tisíc kilogramů hnědého mosteckého uhlí! Namítl jsem sice, že to je příliš mnoho, avšak otec se usmál a pravil své oblíbené přísloví: „Životu nikdy nevěřil, řemen i kšandy nosil“. Dále hovořil o zimě, která se nás zeptá co jsme dělali v létě.

Ihned následující den po poledni se zvenku ozval rámus a přijel velký nákladní vůz plný uhlí. Otec si připravil peníze a šli jsme ven před dům.

Aby mohl šofér zacouvat na náš pozemek, musel nejdřív najet kus k sousedům. Jakmile tam najel, přejel pochopitelně okrasný rododendron, který tam měli a učinil nepříjemnost. Když přišla sousedka a uviděla, že ji vedou stopy od pneumatik na zahradu a končí právě v tomto keři, netvářila se právě moc přátelsky. Jak jistě víte, každý rododendron má svoji šířku a výšku, avšak šířka tohoto rododendronu se po přejetí nákladním vozem podstatně zvětšila, na rozdíl od jeho výšky, která se teď naopak blížila nule.

Poté co vůz s uhlím připravil sousedovic keř o třetí rozměr, zacouval konečně k nám a vysypal svůj obsah přímo na čerstvě posečený trávník. Byla toho hromada jako Říp a když se to vysypalo, začali všichni přítomní silně kašlat a barva našich obličejů se náhle změnila na černou. Poté můj špinavý otec vyplnil příslušný špinavý formulář, zaplatil špinavými penězi a náklaďák odjel. Zůstal po něm pouze placatý keř, stopy v trávníku, smrad a prach.

Když jsme si všichni umyli obličeje a tělesně se připravili, vzali jsme lopaty a kolečko a začali jsme uhlí odvážet do sklepa. Nejprve bylo třeba uhlí přeházet  k sobě, aby zabralo méně místa. Otec si stoupl na jednu stranu hromady a já na druhou a začali jsme uhlí přehazovat nahoru. Jenomže jsme to přehnali a házeli moc, takže uhlí, co jsem házel já, létalo otci za krk a naopak uhlí, co házel otec, létalo za krk mně. Za chvíli jsme byli oba opět černí a zaznělo několik nadávek.

Otevřeli jsme si s tátou oba pivo, nacož otec prohlásil, že práci musíme lépe organizovat. Jeden bude vždy házet uhlí na druhou stranu hromady a druhý ho bude nakládat a vozit do sklepa.

Zpočátku probíhalo vše bez závad. Otec vozil uhlí k domu a sypal ho do násypky u sklepa a já jsem lopatou házel. Pracovali jsme pilně, jezdili s trakařem tam a zase zpátky a když jsme se unavili, dali jsme si znovu pivo a otec potom obšírně vykládal o práci v dolech. Zatímco horníci se dřou tam dole pod zemí v horku a špíně, my si běháme po zelený trávě, lebedíme si na sluníčku a posloucháme ptáčky zpěváčky. Takže se máme vlastně úžasně.

Otec se poté ujal lopaty a uhlí jsem vozil zase já. Panovala pohoda a ticho rušilo pouze tiché vrzání kolečka trakaře, hrkot sypajícího se uhlí a otcovo všudypřítomné hvízdání. Bylo parno, a tak jsme měli žízeň a otevírali jsme stále nové pivní láhve.

Po chvíli otec ustal v práci a prohlásil, že se půjde podívat do sklepa, kolik prý tam toho přibylo a že to tam trochu rozhází. Já jsem přestávku uvítal. Seděl jsem spokojeně  na lavičce před domem, poslouchal cvrlikání ptactva a konzumoval zbytky piva.

 Pohleděl jsem na poblíž stojící kolečko uhlí a najednou jsem dostal  náramný nápad, vyklopit ho do sklepa. Popadl jsem ho tedy, najel ke sklepní šachtě a vyklopil uhlí do výsypky. Zapomněl jsem však, že otec je v tuto chvíli právě dole ve sklepě a nic zlého netuší. Ozval se lomoz padajícího uhlí a vzápětí příšerný řev mého otce, kterému spadlo to všechno shora přímo na hlavu.

Otec se mocně našňupnul, došel nahoru a velmi drsně mi vynadal. Pravil doslova, že jsem osel, tele, vůl, mezek…a další domácí dobytek. Já jsem se přitom díval stále do země a měl jsem co dělat, abych zadržel smích, jelikož otec vypadal jako něco mezi kominíkem a strašidlem. Byl černý po celém těle i v obličeji a ve vlasech měl uhelný prach a mour. Pouze jeho oči a zuby zůstaly překvapivě stále bílé.

Když přestal konečně nadávat, vytáhl jsem si z uší dva gumové žvýkací medvídky, které jsem užíval jako ucpávky a pokračovali jsme v práci a hojném popíjení piva.

Do večera jsme všechno uhlí odvézt nestihli, protože toho bylo sto metráků, zato se nám téměř úspěšně podařilo zlikvidovat naší pivní zásobu, a tak jsme toho měli oba až po krk, sotva jsme pletli nohama. Otec mi zpočátku pití piva nechtěl dovolit, avšak později mě jím napájel také říkaje, že  prý jsem chlap a né bábovka a že si to za dnešní práci zasloužím. Dostali jsme teplou večeři a matka nám oběma zakázala pít pivo, pokud ještě nějaké vůbec zbylo.

Po večeři následoval úděsný očistný proces, kdy jsme oba stáli vedle sebe v jedněch neckách a matka nás oba zuřivě drhla kartáčkem a mýdlem a polívala nás vodou, která byla ještě navíc studená. Nakonec nám ještě umyla vlasy a zabalila nás do ručníků. Jediným kladným důsledkem této koupele bylo to, že nás ledová voda alespoň trochu probrala z opilosti, takže obléknout se jsme již zvládli sami, bez cizí asistence.

Zvečera jsme se ještě vydali na procházku po vsi, avšak moc jsme si ji neužili protože jsme se oba poněkud motali od strany na stranu a byli jsme jako mátohy. Cítil jsem po celém těle nebývalé teplo, cestou jsem objímal sloupy veřejného osvětlení a na každém rohu konal pak malou potřebu. Můj močový měchýř byl plný k prasknutí, a tak jsem stále musel. I můj otec se neustále zdržoval kdesi ve křoví a častokráte odbočoval z cesty. Domů jsme přišli už potmě a šli jsme rovnou do postele, jelikož jsme byli utrmácení a ospalí.

Usnul jsem, jen jsem lehl do postele a spal jsem tvrdě jako Šípková Růženka.

Množství tekutin vypitých předchozího dne se projevilo a když jsem se ráno probral, podivil jsem se, jak jsem mokrý.

“A sakra, to jsem se ale nějak hrozně zpotil“, pravil jsem překvapeně. Opravdu. Nažloutlá, teplá tekutina promočila prostěradlo i slamník a protekla mou postelí až na podlahu. Byl jsem od hlavy až k patě potentočkován.  Nebylo divu. Devět piv zkonzumovaných minulého dne udělalo své a pro mne tenkrát čtrnáctiletého chlapce to bylo poněkud více, než jsem byl zvyklý. Bohužel jsem po včerejší práci spal velmi tvrdě, takže jsem se neprobudil a malou potřebu konal i ve spánku v posteli.

Maminka vzala kýbl s hadrem a jala se vytírat místnost, zatímco my s tátou jsme opět skládali uhlí. Dělali jsme opět četné přestávky a místo piva pili vodu se sirupem, takže se nám zbytek hromady podařilo do odpoledne bez nehod složit do sklepa.

Jak tedy vidíte i skládání uhlí je výkon úctyhodný a takový skladatel uhlí je stejně užitečný pracovník jako skladatel hudební. Jen je třeba se posilňovat s mírou a nepropadnout démonu alkoholu, který to uhlí za vás nesloží. Proto vám přeju, abyste nejenom skládání uhlí, ale i cokoli jiného v životě zvládali bez nutnosti užívat doping, prášky či jiné posilující prostředky a především věděli že se nesmí příliš tlačit na pilu. A to platí myslím všude.

 

 

 

 

---