Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Mlčící kopec

17. 01. 2011

696

Autor

PhoebeTurner

Ztratila se a byla naprosto bezmocná.

James seděl v křesle. Vypadalo to, že spí, ale jen se díval na zrnící televizi. Jako by čekal, že přijde. Byl zničený, stejně tak zničená byla i jeho duše. Venku panovalo počasí a James se zdál ještě zničenější. Stýskalo se mu po ní a všechno si vyčítal. Tolik moc mu chyběla.

,,Mary...", povzdechl si James hlasem, až srdce zaplakalo. Do místnosti vešla malá Laura. Jeho blonďatá ratolest, která mu ani teď nezvedla náladu. Stoupla si vedle křesla a pohlédla na Jamese. Měla ho ráda.

,,Tady jsi Jamesi. Půjdeme za Mary, ano?"

,,Zlatíčko. Mary je mrtvá. Odešla." Laura se naštve a nechce mu uvěřit. Bušila do Jamese pěstmi.

,,Lháři! To je lež!"

,,Ne, není."

,,Ona...Ona zemřela, protože byla nemocná?"

,,Ne. Zabil jsem ji."

Lauru znovu popadne vztek. Začne na Jamese křičet.

,,Jsi vrah! Proč jsi to udělal?! Nesnáším tě! Chci jí zpátky! Vrať mi jí zpět! Nechápu to! Byla ti ukradená! Nesnáším tě, Jamesi! Nesnáším tě! Nesnáším tě! Nesnáším tě! Vzdycky tu byla pro tebe...Proč...Proč..."

,,Je mi to líto...Mary nevěděla, co se děje. Lauro, je mi to líto..."

Laura už ale nesnese být s Jamesem v jedné místnosti, proto odchází pryč. James vypadá ještě hůře, než vypadal. Zrnění v televizi se zesílí. James si nejprve začne myslet, že má halucinace, ale pak ta slova zřetelně uslyší. Slova patřící jeho milované Mary.

,,Jamesi, kde jsi? Čekám. Čekám tu na tebe. Prosím, přijď za mnou. Ty mě nesnášíš? To je to, proč jsem se nemohla vrátit?"

,,Ten hlas..."

,,Prosím, pospěš si! Ztratil jsi se? Jsem blízko. Čekám tak blízko, Jamesi. Prosím. Chci tě vidět, Jamesi. Slyšíš mě? Jamesi. Prosím tě, Jamesi. Jamesi. Jamesi. Jamesi. Jamesi."

Mary ještě několikrát zopakuje Jamesovo jméno, a pak se její hlas vytratí úplně.