Láskou zhnisaný večer a noc

Láskou zhnisaný večer a noc

To je úleva- ach,

potrubí nemocné morem,

přivádí vodu k mokrým plavkám,

znuděně si čtou, co pro ně napsali

Ti sušší boháči,

někde se tu plazí obrovský had a stahuje kůži

jako brnění...

polezu až k hnízdu obří vlaštovky,

odtud rehabilituju moderní slova,

toboganem až k pramenům,

z pádu rovnou do kotoulů

jak tyčinka stárne, zvětšuje se,

zarůstá mechem,

co by se stalo, kdybych uvolnil pár šroubů...

svatba?

až půjdou do lesa hledat svoje hlasy,

budu je pozorovat ze skal,

jejich majetek uškrcený veverčími ocasy,

je odvede daleko ode mě,

jenom já a noha, která mi přejíždí po krku.