Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seUcpaný Odpad
24. 01. 2011
1
1
631
Autor
T.M 1984
O tom jak se i naše domácnost proměnila v jihočeskou rybničnatou krajinu . Můj otec hrál zde roli vodníka Čochtana.
UCPANÝ ODPAD
Mezi nejvděčnější práce v domácnosti patří mimo jiné také čištění a protahování ucpaných kolen a sifonů od vany, umývadla, nebo dokonce od záchoda. Myslím, že tuto práci musí přímo zbožňovat každý správný domácí kutil. Je to kratochvíle veselá a velmi příjemná. Uvedu nejčastější příčiny těchto potíží. Né, že bych snad chtěl někoho ponoukat a dávat mu návod, jak škodit, ale pro názornost se o tom zmíním.
Sifon lze spolehlivě ucpat několika způsoby. Nejlepší je strkat do něj vlasy nebo fousy, jak zpívá skupina Těžkej Pokondr ve své husté písni. Doufám jenom, že takováto hovadina snad nikoho nenapadne a pokud vím, tak ani například v pomocné škole, kde se pohybují méně bystří jedinci s tím žádné problémy nemají.
Dalším kamenem úrazu může býti vylévání takových tekutin do odpadu, které tam nepatří. A nemusí to být pouze H2 SO4 čili kyselina sírová, která navíc požírá sifon, potrubí, ba i podlahu koupelny jako pohádkový otesánek. Není proto jistě vhodná k čištění odpadů, jak by si mohl myslet leckdo, kdo tuto látku dobře nezná. Já jí ovšem znám velmi dobře! Když jsem jí totiž jednou ve škole omylem rozlil, sežrala učiteli katedru a já jsem potom dostal poznámku do žákovské knížky „je rozjívený a zachází nerozvážně s chemikáliemi“.Po tomto trapném incidentu, jehož hlavní odětí byla má maličkost, již jsem chemii neměl příliš rád a chemických pokusů se stranil.
Mohlo by vás možná zajímat, co dalšího jsem ve škole činil, ale to už se obsahu dnešního vyprávění příliš netýká. Mohu se například zmínit o tom, jak jsme se spolužáky z dlouhé chvíle ucpávali zápachové uzávěrky umyvadel a lavorů novinami a toaletním papírem, ale to je vyprávění nezajímavé, a tak ho vynechám. Vrátím se k zpátky tématu.
Když to shrnu, možností jak se dá ucpat odpad je mnoho, a tak se není čemu divit, když se to občas byť nechtěně povede. Je to vždy událost roku a hlava naší rodiny je tím vždy potěšena. Naše babička nedbá zásadně žádných zásad, které jsem vyjmenoval a lije nám do umývadla, co jí napadne. Vypouští tam velmi často odpad z pračky, zbytky sirupů a limonád, vodu po škrobení prádla i vodu z ponožek, což by nebylo věcí tragickou a fatální, kdyby jí ovšem napadlo použít ochranou síťku.
Mezi další její hříchy patří například vylévání polévek a omáček, rovněž do umyvadla, včetně těh s větší hustotou, jako například polévky hrachové. Úplným extrémem jsou pak především polévky s kusovou zeleninou, která sifon spolehlivě ucpává. Vezměte si dejme tomu takovou jarní polévku s hráškem, nebo třeba dokonce nudle, ty jsou ze všeho nejhorší. Jakmile jsem potom jednoho dne pozoroval, jak nám naše babička opět vylévá do odpadu zbytek polévky s nudlema, bylo mi naprosto jasný, že nastala hodina apokalypsy.
Když jsem si šel za chvíli po tom umýt ruce, voda z umyvadla už téměř neodtékala a sifon syčel,bublal a prskal jako kouzelný lektvar čaroděje Merlina z pohádky o králi Artušovi a rytířích kulatého stolu. Sdělil jsem to babičce a ta začala protivně lamentovat a jako dovršení všeho řekla, že za to můžu já, jak si v tom peru svršky. To mě ale namíchlo a začali jsme se hádat. Nakonec jsem prohlásil cosi o políbení zadnice a odešel jsem.
Za půl hodiny se vrátil z práce můj otec. Chtěl si umýt ruce, takže šel do koupelny pustil kohoutek, namydlil se, opláchnul a nechal téct vodu s tím, že si dojde ještě pro futrál na brýle a vyčistí ho. Sifon už byl ale bezvadně ucpaný a než otec našel v tašce futrál, naplnilo se umývadlo až po okraj. Když se vrátil do koupelny začínala právě voda přetékat na zem a tekla přímo do koše s čistě vypranýma a vyžehlenýma ponožkama.
Tatík úděsně zařval a já jsem hned věděl, co se v naší koupelně odehrálo. Vypnul vodu a začal usilovně hledat gumový zvon, který ale nemohl najít, protože se mu zakutálel pod vanu.
Ozvalo se čvachtání a šplouchání a otec přišel do obývacího pokoje. Měl plný boty vody, byl mokrý jako vodník, a zlostně funěl.
„ Kde je sakra ten posranej zvon do prdele práce!?“ zeptal se silně namíchnutě.
„Kam sis ho minule zašantročil“ odpověděla mu babička.
Otec se našňupnul a hartusil, že máme ve všem nepořádek a nic se nedá najít. Pak se ozvalo zase šplouchání a otec odešel do ložnice, aby se přezul a převlíknul do suchého oblečení.
Když měl na sobě suché a čisté oblečení, začal hledat nástroje, aby se mohl pustit do opravy. Hasák našel kupodivu okamžitě, protože se mu vyřítil přímo proti obličeji jakmile otevřel dveře od skříně, zato šroubovák hledal půl hodiny, protože ho nechal posledně ležet za postelí, když opravoval zásuvku.
Teď už jsme konečně mohli začít s prací, a tak si mě otec zavolal do koupelny. Umývadlo bylo doposud plný, ačkoli špunt byl venku, což znamenalo, že sifon je ucpaný dokonale. Otec uklidil krámy pod umývadlem, aby si udělal místo a já jsem mezitím vytřel podlahu hadrem.
A teď nastalo to hlavní. Otec nejdříve rozšrouboval odtokovou mřížku a vyšťoural z ní hromadu svinstva a taky podivnou bílou hmotu, která podezřele připomínala těsto, což byly nudle z babiččiny polévky. Přitom měl dlouhý a únavný monolog o tom, že kdo neni blbej, musí vědět, že zbytky jídla do umývadla nepatřeji. Hovořil tak dlouho a tak obšírně, že by mohl klidně dělat kazatele v Betlémské kapli a nahradil by tak Husa.
Potom otec popadl hasák a ujmul se sifonu. Vyvinul mocný kroutící moment, ale přesto se sifon výrazně nepohnul. Řekl mi, abych mu s tím pomohl, a tak jsme páčili sifon ve dvou. Volat ještě sestru, jako v tý pohádce, jak babka s dědkem trhali řepu, nemělo cenu, protože všichni tři bysme hasák stejně držet nemohli.
Ve dvojici jsme už měli dostatek síly na to, abychom sifonem hnuli. Byli jsme náhle nepříjemně překvapeni, když závit neočekávaně povolil a oba dva jsme pak letěli na jednu hromadu i s novodurovým kolenem. Otec přitom rozsedl papírovou krabici s pracím práškem, který začal létat po okolí. Z odpadního potrubí vytryskl gejzír splašků a postříkal sloupec čistě vypraných ručníků na pračce. Prací prášek, který se rozptýlil všude okolo, nás navíc dráždil ke kýchání, k slzení a taky k nadávání. V koupelně se rozhostil úžasný chaos a binec.
Zrovna když jsme byli v nejlepším, zazvonil zvonek. Přišla matka. Když uviděla, co činíme, začala pekelně ječet a nadávat. Zjistila totiž, že všechny koberce v bytě jsou mokrý, jak otec chodil s vodou v botách, všude je svinčík a v koupelně byly na zemi splašky a prací prášek. Celý náš byt také ovládl nelibý zápach kanalizace. Začala nám důrazně vytýkat, že jsme moulové a blbci, poněvadž vždycky, jak něco děláme, uděláme paseku.
Otec si to nenechal samozřejmě líbit a přišel do varu. Nejdříve nám oznámil, že se na nás vykálí a nazval matku pojmem pro samici hovězího dobytka. Byl to otřesný randál a lidi v sousedních bytech na nás klepali násadama smetáků, protože to neměli zájem poslouchat.
Matka začala zametat prací prášek a otec pokračoval v komedii. Hledal pod vanou šroubovák, kýchal a láteřil. Naše koupelna nyní vyhlížela jako povedený kubistický obraz a hrála všemi barvami. Otec měl červený obličej, řádil jako černá ruka, zatímco v místnosti ještě stále vířil bílý prášek. Po chvíli něco nahmatal a vytáhnul to na světlo. Byl to gumový zvon, který hledal před chvílí, ale nemohl ho najít. Teď, když už byl všude binec a zvon nebyl nic platný, našel ho, zato ovšem nemohl najít zase šroubovák. Byl rozlícený a nadával jako starý opilý námořník John Silver.
Pak se napřímil a shodil hlavou poličku s plechovkama od voňavek, šampónů a sprejů na vlasy. Ozval se rachot, jako když nabourá kamión do parfumerie a další pekelný nádávání. Rychle se se otočil, ale měl opět smůlu a šlápl zrovna na plechovku od barvy na vlasy. Zaječel a slítnul přímo do vany mezi ponožky s mydlinkama. Přitom znova polil podlahu vodou. Když padal, chytil se šňůry na prádlo a strhnul sebou do vody mnoho svršků i spodků.
Otec nyní plaval ve vaně mezi spoustou mydlinek saponátu a prádla, řval a připomínal poněkud hastrmana, protože měl na hlavě zelené tričko.
Musel jsem se začít strašlivě smát div jsem se nepočůral. Vzpomněl jsem si totiž na scénu z filmu Růžový Panter, kde inspektor Kluzó spadne s autem do bazénu a sotva za hodinu, když vytahují auto jeřábem ven, přijede znova v jiném autě a skončí opět na tomtéž místě.
Otec byl vzteklý, zařval na mě „čemu se směješ ty pitomče?!“ a mrštil po mě mýdlem. To mě ovšem minulo a letělo do předsíně a dále dveřma ven z bytu. Skončilo až na chodbě u výtahu. Matka mě potom žádala, abych ho našel a přinesl nazpátek, neboť to bylo zrovna ono mýdlo s vůní levandule, co dostala k svátku. Neměl jsem ovšem nejmenší chuť, abych se plazil na chodbě jako kašpar a hledal mýdlo, takže si ho musela najít sama.
Pak přišla babička, odsunula pračku a našla onen nástroj, který otec hledal pod vanou a který také zavinil, že se teď vykoupal. Byl to otcův šroubovák. Můj mokrý a namíchnutý otec na to pravil: „Strčte si ten krám klidně do prdele, já na něj už jebu“ a mrštil šroubovákem rovněž ze dveří.
Tím představení skončilo. Pomohli jsme otci z vany a začali opět vytírat podlahu. Otec se šel převlíknout a když se uklidnil, nasadil sifon zpátky na své místo.
Musím uznat, že otec je prvotřídní komik. Často nás z něj rozbolí bránice a někdy i hlava. Škoda jen že mi nikdy nedovolí abych ho při práci natáčel. Stal bych se jistě známým autorem komedií a otec by byl slavnější než Chaplin.
Mělo to jen tu chybu, že ten binec jsme pak hodinu uklízeli, a tak jsme večeřeli v jedenáct hodin a spát jsme šli o půlnoci všichni nemytý, kromě otce, který se dnes bez odmlouvání vykoupal!