Sbírka žalmů na pozdější bytí

Sbírám žalmy jako listí,

do zásoby, až mé bytí,

bude toužit rozpoltit se,

otevřu sbírkou a nakloním se,

vytáhnu a ponořím se,

do smutku a tísně, jež žalmy plodí ve mně.

Budu toužit rozkrájet se,

budu toužit natáhnout se,

a vrátit žalmy tam kam patří!

...avšak bude již pozdě,

tma a úzkost ovládne mě,

a těšit mě v té chvíli bude

horká slza chladné noci,

tma a ticho vedle mě,

tma a utrpení z bolesti,

jak nechtění nájemníci té noci,

seděli tam,

když otevřela sbírku a ponořila se...

když natáhla a topila se...

když žalm s ní sdílel krutou radost...

(bolelo to, já chtěla řvát)

do noci ozval se děsivý pláč,

vycházel z hrdla a já dala si říct,

a šla jsem mu vstříc...