Odstavec líbezného procitnutí

Odstavec líbezného procitnutí

Ráno je zvláštní při tom procitání, vnímám, přeji dobré ráno. Co ohlašuje budík krom toho? 37 minut vydělil čtyřmi zvoněními = 9,25. Dospat, vstát a posnídat.

Den probíhal pak asi takto: otevřít dveře pro Lea, aby mohl sám na procházku, udělat si snídani, pak případně na úkolech; podívat se, co dávají v televizi; být v pohotovosti, pokud by měl zazvonit pošťák. Strojky na holení docvakly. Pak jsem jen ucítil líbezný parfém a make-up těsně na tváři, pak její jemný polibek. Venku mezi borovicemi jsou ploty. Mezi nimi se jeden, za chvíli další, mihotají domy. Týden mine a víkend má být pro babičku (Oma) s ostatními dalším setkáním celé rodiny. Dost si volají. Skoro, jakoby cítil, že k němu přichází k psacímu stolu, přitiskne se k jeho ramenům a obejme ho. Krásně voní a má heboučké rty. Na prsou tvrdší košíčky. Spolu se točí, ležíce jak na pláži. Často mu rovnala vlasy a podávala ta správná trička. To už pak nešlo jen o horké splynutí. Drhnulo to, pálilo, a jak to bylo daleko!

Cestou do práce byl zahalen v černém, ale na zahradní práce míval radši volnější barevné oblečení, které by se mohlo umazat od hlíny. Kdo by nechtěl by mít svěží tvář přes celý den? Zaslechl pískot brzd a zastavili, aby se podíval, zdali jsou kola v pořádku. Pravé bylo jako plotna rozehřáté.

Ve vesnici je autoservis, kde pracuje mladý klempíř. Ve stodole-opravně jsme zahlédli karosérii starého vozu. Když se dívka líčila, viděl, jak podtrhává svoji krásu, ne k zachování jednoho obličeje, dávala mu zvýraznit; opisovat svým kladům. Zápor jeho síly se o ni opřel. Do brzdových destiček se musela dostat větévka z lesa nebo kamínek; kolo bylo v pořádku. Napětí v žaludku a proudící chlad nemohl zastavit to hoření. Zhasili světlo. Ocitl se zde, kde se nelze už ničeho uchopit.

Skaliska se strašně zúžila a už po něm nechtějí nic jiného, ale on odpovídá přímo naopak. Čím víc, tím se všechna slova převrací až ztratí z podstaty a slívají se v zanícení. Pozdrav není odmítnutí, jen, co by s ním bojoval, dokud mlčenliví pstruzi trpělivě v jeskynních hlubinách svou zprávu nedoručí, aby se zde říční tok ustálil. Zdali pak vodopádem padne volným pádem a uvolní se všechna zrcadlená zbroj? Pstruzi ji odnáší s říční řasou a až se vrátí do pramene, bude přást a zurčet. Nevím, jak dlouho to trvá, ale tu se učí nová slova, rok či dva po narození. „Kam tak hurá, kam tak hurá?“ Zdirad šel radši podél stěny, kde byl, dál.

Jako jeden z mnoha obyvatel, se zítřejší den probouzel. A byla neděle. Hotelový pokoj.