Výkřik do sladké jedovaté mlhy

Dusíš se s hlavou pod polštářem plným cukrové vaty

z propocené peřiny čouhají jen škubající se nárty

                 tvých plochých nohou

ani zvíře odkopnuté neskouslo by tolik

péče, lásky, dobroty a něhy

Dumáš kudy zdrhnout bez povšimnutí

nebo jak zůstat - nedegradována po medovém výplachu dutin

                i té jedné velké mozkové

"Už nechci obdiv, nechci být krásná,

netoužím být tvá hvězdička jasná!

Radši mě s rozběhem nakopni do zadku,

teď jenom stagnuju, startuju pozpátku!"

Toužící po výzvě, ne hloupém chlácholení,                     

                      .

                      .

brzo ti uletím.