Platonika je krásná i když víme, že platonikou zůstane

Kdyby šlo slovy vyjádřit a popsat

tvou krásu, osobitost, velkodušnost.

Kdyby šlo prsty pohladit

tvé tolik a přeci málo hmatatelné fyzické kouzlo.

Nechala bych si ta slova do kůže vytetovat,

na provázcích kolem hlavy bzučivě poletovat,

nábožně je šeptala od večera do rána,

hltavě je polykala jako smyslů zbavena.

Při každém očním setkání,

skrz tvé dlouhé řasy co nám zaclání,

vidět dvě oči po okraj naplněné bouřkovou oblohou,

zakloním hlavu a je těžké udržet se na nohou.

Když konečky našich vlasů přitulí se,

když tvé rty na pomezí úsměvu zavlní se,

tak mužně a nenuceně,

chci z plných plic zařvat: Chci být tvá tak vezmi si mě!