Země, pomeranč, tečka, nic

Země, pomeranč, tečka, nic

Vítr mě prohání ulicemi,

panny prodávají dresy ze svých blan,

mraky vyrobené z jediného etiopana,

jeden běžec běží z radosti z pohybu,

po prastarých, kameny zpevněných schodech do

svahu, kde země hraničí s paviány

nemohl bych běžet, vznesl bych se, stalo by se ze

mě druhé slunce, spálil bych zemi, zemřel bych.

žena se rozdvojila jako nektarinka,

tisíce červených nektarinek,

pak zmizela, nikdo po ní nepátral, běžci

běželi přes její atomový stín,

běžci ze stáje otrhaného vousáče,

má obří nádory na prstech levé nohy,

nemůže nosit boty,

jeho žena má také nádor,

je na břiše, vypadá to, jako by měla pod tričkem

ukrytou ledvinku,

žena si osahává prsa, její píča

se jí leskne jako pokažené zuby,

nikdo nic neříká,

jsem pár metrů od dítěte,

jsem dítě.