Návštěva

NÁVŠTĚVA Tak a je to tady. Další návštěva u mých příbuzných. Zazvonila jsem u dveří. Otevřela mi sestra a vykřikla:“ No nazdar, Zuzko! Mami, teto, Zuzana je tady!“ Do předsíně vtrhla máma a teta Marta. „No Zuzanko, tobě to sluší!“, rozplývá se teta.“ A máš už někoho?“, táže se mně moje mladší sestra Jana. „ Nemám. Proč to vytahuješ?“, řeknu trochu vyčítavě. Vlastně bych se měla zvyknout, že moje milostné vztahy se od této doby budou probírat na každé rodinné sešlosti. Rodinná rada totiž rozhodla, že mě provdá. Zatím se mi dařilo jejich neustálé narážky a vyzvídání odrážet, ale zjistila jsem, že začali používat jinou taktiku. Místo toho, aby se mě neustále ptali, jestli někoho mám, mi začali „vhodné nápadníky“ sami vybírat! Domyslela jsem si, že je to nápad mojí mámy. Když jsem si v kuchyni vařila čaj, přišla za mnou a jen tak „nenápadně“ prohodila že „hezký syn jedné její kolegyně z práce, který má dobře placené zaměstnání, shání partnerku na jednu firemní akci“. „ No fajn“, řekla jsem, „ když je tak úžasnej, můžeš s ním jít sama! Zase tak stará nejsi!“ Máma nejdříve zesinala, pak se zhluboka nadechla a řekla:“Zuzano, ale ty si na mne vzpomeneš, až ti bude pětatřicet a budeš furt svobodná!“ „Jo, ale teď je mi osmadvacet, tak mě laskavě nech žít!“, vyštěkla jsem na mámu ostřejším tónem, než jsem měla v úmyslu. Máma zavrčela něco o tom že „se na stará kolena dočkala pěkného vděku“, a odešla z kuchyně. Já jsem se s hrnkem čaje přesunula na zahradu. Sedla jsem si na lavečku a dívala se na mraky. Jako malá jsem tady sedávala hodně často, tedy do té doby, než přistěhovala teta Marta. Objevila ve mně „skrytý potenciál“, jak říkala a začala mě učit hrát na piáno. Později k tomu přidala výuku němčiny, protože sama v Německu žila patnáct let. Vždycky říkala:“Zuzanko, ty to dotáhneš hodně vysoko. Ty na to máš.“ Po těch slovech jsem si řekla, když to mám dotáhnout vysoko, tak to taky vysoko dotáhnu. Nemůžu uvěřit, jak jsem mohla být tak naivní. „Co tady děláš?“ Ze snění mě vyrušil hlas mojí sestry. „Nic“, řekla jsem ledabyle. „Máma povídala, že ses s ní pohádala.“ „To ti řekla dobře. Ale jestli o tom začneš ještě ty, tak odcházím domů“. „Ale tady seš přece doma, Zuzko“, snažila se o vlídný tón Jana. „Nejsem, a ty to moc dobře víš!“, vyštěkla jsem na ni. „Prosím tě uklidni se, Zuzano. Kvůli tomu jsem nepřišla. Máma se s tebou nerada hádá, ale ona prostě nechce, abys dopadla jako teta Marta.“ „A jak dopadla teta Marta?“, zeptala jsem se nevinně. „Nedělej, že to nevíš, Zuzko. Copak ti to máma neřekla?“ „Ale jistěže řekla. Ale já z toho pochopila jenom to, že teta chtěla udělat kariéru a být nezávislá. Nechtěla se jenom připoutat k plotně a mít děti, jako to udělala máma. Potom máma dodala, že jsem stejná jako teta Marta.“ „A měla pravdu“, dodala Jana. „Hele, Jani“, začala jsem pomalu,“myslíš, že by mámě hodně vadilo, kdybych bydlela dál než v Praze?“ „No, záleží na tom, kde. Už takhle je to z Prahy sem do Olomouce velká dálka, takže…“Najednou se na mě Jana ostře podívala a řekla:“Počkej, ty tím něco naznačuješ, že jo?! Že ty se k někomu stěhuješ! Já to věděla!“ „Ne, uklidni se, počkej“, snažila jsem se zažehnat blížící se nebezpečí, „k nikomu se nestěhuju, jde tady o něco jinýho.“ Zhluboka jsem se nadechla a řekla:“Dostala jsem pracovní nabídku do Vídně a přijala jsem ji. Odlétám zítra.“ Sestra nejdříve vykulila oči, zalapala po dechu a zeptala se: „Do Vídně? Ale to je hrozně daleko!“ „Já vím“, řekla jsem, „a proto se tam samozřejmě musím přestěhovat.“ „Ale vždyť to mámu úplně zničí! Copak jsi na ni nemyslela?“ „A kdy ona myslela na mě? Myslela na mě tehdy, když se mi ani neobtěžovala zavolat, že táta umřel, když jsem byla na vejšce? Víš ty vůbec, jaký to bylo, když mi to musela říct naše sousedka, a to ještě tejden po pohřbu? Uvědomuješ si to vůbec? A ani ty jsi mi nic neřekla!“ Jana znejistěla. Byla nerada, když se tohle vytahovalo. Teď mi řekne, že tenkrát měla máma strach, abych nepřerušila studium. To si s mámou nacvičily, když jsem se jich s brekem ptala, proč mi nic neřekly. Osvětlila mi to až teta Marta. Řekla mi, že mi máma nezavolala, protože nejsem tátovo dítě. Máma s tátou se totiž seznámili, když mi byly dva měsíce. Když jsem se to dozvěděla, tak jsem s mámou a sestrou dva měsíce nepromluvila. Po studiích jsem se postavila na vlastní nohy. Teď jsem výkonná ředitelka ve firmě GRAMBLE s r.o. „No nic. Když do Vídně tolik toužíš jet, tak si teda jeď.“, řekla Jana. „To si piš, že pojedu. Vlastně poletím, už mám zamluvený letenky.“ Jana odešla. Určitě poběží za mámou a všechno jí vyžvaní. To je celá Jana. Vydala jsem se pomalu za ní. Když jsem byla uvnitř potichu, aby mě nikdo neslyšel, což nebylo tak těžké, protože v kuchyni se Jana, máma a teta hrozně hádaly, jsem se z bytu vytratila. Když jsem druhý den seděla v taxíku, který mne vezl na letiště, přemýšlela jsem o své včerejší a poslední návštěvě své rodiny. Zajímalo by mě, proč se tak hádaly. Teta Marta mi nikdy neměla říct pravdu. I když nevím jakými cestami by se můj život ubíral, kdybych se to nedozvěděla. Stala by se ze mě domácí puťka? Už jenom ta představa mnou otřásla. Rozhodně bych nedokázala čelit neustálým výtkám a vyzvídáním ze strany matky a sestry. Jistojistě by mně dohnaly do Bohnic. A to opravdu nehodlám riskovat.