Pokus 2

Na policích  byly srovnány zašlé knihy ve dvou řádách. Police plné knih zabíraly téměř polovinu místnosti. Koberec rozestřený po celé ploše podlahy už měl také svá léta za sebou. Stůl byl plný různého haraburdí: provázky, knoflíky, kuličky, rozinky... Vše bylo smícháno na jednu hromadu. Pod stolem se válela zánovní obuv. Po stěnách visely zaprášené a místy rozprasklé obrazy velkých osobností. Některé už visely na posledním vlásku. Z okna byl pohled na temný les ztrácející se v dáli. Ten les se zdál nekonečný a přímo před ním stála hladina rybníka. Hladina působila zcela mrtvým dojmem, jakoby ji už léta nic nezčeřilo. Dřevěné dveře, které vedly ven z této místnosti působily ze všeho nejvíc opotřebovaným dojmem. Byly pokryty prasklinami, škrábanci, různými zářezy. Člověk by na první pohled nevěřil, že se ještě dokážou otevřít. Klika vypadala jako křehký papír. Spíš bych ji nazval vyčnívajícím výstupkem ze dveří. Strop byl pokryt prasklinami a vlhkostí. Hrozil jako neodvratný pád. Židle měla tři nohy z nichž jedna byla uvolněná a při posedu hrozil úraz.