A přeci je to láska...

A přeci je to láska...

 

Miláčku můj jediný

tuhle báseň já k nohám skládám Ti

 

Miluji Tě strašně moc

ano, vím jaká jsi již dost

to nejkrásnější sluníčko na obloze jsi

v jeho paprscích třpytící se beruška v rose ranní jsi

 

Já prosím Tě jen

trpělivost se mnou měj

mně trvá chvíli než pochopím něco

než smířím se s tím, přijmu to

 

Nejsem dokonalý

i když se Ti to tak zdáti může

já jak čertík z krabičky vyletím

a něco rozhodí mě, naštvaný jsem

však rázem Ti k nohám s pláčem padnu

a litovati rozhořčení svého budu

 

Promiň mi to prosím

mé city jsou dosti vypjaté

ale láska... ta je jistá

je pevná a bude tu vždy

pro Tebe jen

Miluji Tě

to vědět budu vždy

a Ty věř tomu jen

 

Zato Ty! Ty jsi takové zlatíčko!

Kdybys jen věděla co v sobě máš a můžeš dát...

Duši krásnou, srdíčko lásky

vidím Tě jako princeznu z pohádky

miluji Tě víc a víc

co bych měl chtít víc?

copak možno žít bez lásky?

 

Tak stojím tu před Tebou

a z lásky dech se mi tají

MILUJI TĚ! křičí mé rty a nohy běží

s náručí otevřenou k Tobě běžím

klopýtám, padám, ležím, ale stále běžím

 

Ale... co se nestane!

zastavuji, já ohledy přec mít musím

vždyť srdíčko Tvé tak křehké a citlivé je

tak skloním se před Tebou, pokleknu

slzami oči zrosené a na rtech slova:

Miláčku, smím být Tvůj?

Smím být jen Tvůj?

---