Abych vůbec byl

Abych uživil své děti

říkám do deště,

když kapky – neštovice

znetváří

sličnou tvář kalužiny.

 

Abych uchránil svůj dům

před rakovinou dluhu

říkám do soumraku

zbytek dne mne děsí

a banky napínají  uši

a svobodu věší

na hanbě ulice.

 

Abych uchránil své stromy

mladé stromy v květu

říkám zahradě

a zahrada přemlouvá stromy

a stromy ze zahrady

přemlouvají

stromy na ulici

i stromy v lese

ke stávce

stromy stávkují

stávkují už pátý den

a kyslíku ubývá

a jak ubývá

modrají ve tváři

i ti nedotknutelní světa

i ti bankéři

tuší, že je zle

a tak z posledních sil

vytahují za šuplíku směnku

a tu upisují

a stromy si ji prohlížejí

proti světlu

a slunce ji stvrzuje

a ti nedotknutelní

a ti bankéři

zrůžoví a zčervenají

a chytí druhý dech

a pak hledí z okna

a stromy dole na ulici

v čerstvém větru

jim hrozí

hrozí každou větví !

---