Jak jsem chytil muže s korzetem

To byste nevěřili, co se mi dnes v práci stalo. Byl to slunečný červnový den, přes hranice projížděla auta, motorky i náklaďáky. Sem tam jsem po nějakém mrknul, zda nevypadá podezřele. Samozřejmě jenom proto, abych vypadal, že pracuji. Uvařil jsem si kávu, sedl si k televizi, natočil jsem ji tak, aby nikdo neviděl, že je zapnutá a pohodlně jsem se rozvalil. Vtom se ze zaprášené vysílačky ozval hlas. V životě se mi stalo jen asi pětkrát, že by tento přístroj promluvil, a to na celní správě pracuji již pěknou řádku let. Chraplavý hlas, který z vysílačky zněl, byl udýchaný, rozzlobený a možná i trochu vystrašený. Z přístroje se linuly nelibé zvuky, sem tam řečníkovi přeskočil hlas, ale přesto jsem zprávě rozuměl. A přišla mi nadmíru zvláštní. Hlas z vysílačky mi právě říkal, že uprchl muž, který přechovává v dámském korzetu notnou sumu ukradených peněz a že v modré Škodovce míří k naší celnici.

            Laxně jsem vstal a dal to vědět kolegům. Ti jenom zakroutili hlavou, mysleli si, že si z nich dělám legraci. Vyšel jsem ze dveří a nezpozoroval jsem nic zvláštního, přes hranice projížděla auta, každé desáté bylo kontrolované. V tu ránu jsem spatřil modrou Škodovku s obyčejným, poněkud obstarožním mužem. Ihned jsem zpozorněl. Auto jsem zastavil a požádal řidiče, aby vystoupil a ukázal mi doklady. Řidič poslušně otevřel dveře, vystoupil z auta a ukázal mi řidičský, technický i občanský průkaz. Nestranný pozorovatel by si toho nevšiml, ale já jsem viděl, že je poněkud nervózní. Požádal jsem ho, aby šel se mnou do kanceláře. Potom jsem ucítil jen tupou bolest hlavy a ztratil jsem vědomí.

            Probudil jsem se až v kanceláři ovívaný elektrickým větrákem. Napravo ode mně seděl muž ze Škodovky připoutaný k topení. Pořád jsem cítil bolest hlavy a v uších mi bzučelo. Na pravé straně, na mém stole, ležel dámský korzet. Už jsem ho v minulosti na několika ženách viděl, ale nikdy v něm nebyl takový poklad, jako v tomto. Zloděj do něho napěchoval snad 100 000 korun. Pohled na nás musel být vážně komický. Červený korzet s krajkami, ze kterého vykukují bankovky, vzmítající se muž u topení a já, zkrvavený a zmatený celník, ležící na zemi.

            Ještě ten den byl muž zatčen jak za krádež, tak za pokus o útěk a za útok na veřejného činitele. Ano, správně, ten veřejný činitel jsem já. Z této příhody jsem si odnesl nepatrnou jizvu na hlavě, veliký zážitek a malou odměnu z korzetu, kterou jsem si zaručeně zasloužil.