Dragon mage: Zrození

                    PROLOG: PÁD

Sluneční paprsky neúprosně pálily všechny kolemjdoucí, kteří procházeli městem. Jediné co ochlazovalo tamější život, byl lehký vánek, který naříkal jako plačící dítě. Každému co tudy procházel, to připadalo jako normální letní den. Nikdo z lidí neměl sebemenší potuchy, co se odehrává skrytého na obloze.

Najednou se obloha zatemnila a pohled na slunce zakryl obrovitý stín.

V onu temnou chvíli se každý zastavil a obrátil zrak vzhůru. Všichni do jednoho sledovali obrovitou siluetu, co zakrývala sluneční svit. Obecenstvo jen tak stálo na místě s pusou dokořán. Jeden z pozorovatelů vykřikl „pohleďte, něco padá“. Většina občanů začala z místa prchat, jen ti odvážnější zůstali stát a pozorovali, co se bude dít. V tu samou chvíli z oblohy padající Jehero upíral zrak ke svému nepříteli, který jej učinil bezmocným a jen tak se vznášel. V Jeherových myšlenkách se promítalo mnoho starých vzpomínek i citů. Vzpomínal na svoji první lásku Susie na to jak byl s ní šťasten. Dokonce i na takovou „maličkost“ jak jej opustila. Ale nebyla to jen Susie, na koho Jehero vzpomínal.

Byly tu i jiné osůbky jako jeho rodina či přátelé, ale i jeho Petra. „Ach ano Petra,“ povzdechnul si pádem zaneprázdněný Jehero byla pro něj vším, než ji ztratil kvůli svým činům. „Proč já hlupák jsem byl tak slepý vůči ostatním a hlavně k Petře,“ zamyslel se a poté vykřikl, „mám to, co si zasloužím, jsi šťastný?“

Petra přijížděla do centra města nejrychleji, jak jen to bylo možné. V její hlavě se míchaly různé pocity jediné, co považovala pro tuto chvíli za důležité je dostat se rychle do centra a najít Jehera, aby mu odpustila. „K sakru,“ rozčilovala se Petra za volantem, když uviděla zácpu před ní. „To snad není pravda, alespoň tohle chci udělat, když už nic a já tu trčím v zatracené dopravní zácpě.

Jeherovi jeho pád připadal nekonečný, jakoby padal celý den. Jeho nepřítel se pořád vznášel na oblacích a zastiňoval slunce. Celým městem se rozléhal ohlušující smích vítězného draka. „Sebral jsem ti veškerou tvou moc,“ pronesl horlivě Derken. Už jej unavovalo koukat na ten pomalý pád svého soka, rozhodl se, že mu pomůže. Z jeho dračího chřtánu vyšel mohutný řev a rozletěl se vstříc Jeherovi.

Petra zaslechla dračí řev a ztuhla jí krev v žilách. Po chvíli strachu se oklepala a strhnula auto na chodník a pokračovala v cestě. Ignorovala chodce a s plynem na podlaze se blížila k centru města. Když po pár minutách dojela na cílové místo, prudce dupnula na brzdu tak silně, že si skoro rozbila hlavu o volant. Vystoupila a pohlédla na nebe.

Rozhořčený Derken střemhlavým letem dostihl padajícího Jehera a uchopil jej svým obrovitým pařátem, který začal pomalu svírat. Jehero se nesnažil bránit, byl smířen s tím, že dnes zemře.

Petra měla bohužel opačný názor, nechtěla, aby Jehero dnes zemřel. „Jeherooooooooooooooo,“ zakřičela Petra jak nejsilněji svedla, „Nesmíš to vzdát, bojuj, bojuj za všechny  živé bytosti, co jsou na světě. Za mě protože tě miluju!“