NEvinnost

Jen však pohleď úsvit nadevše, 
pokud mojí krví jsi, 
tyto básně z hrdla mého, 
bez ustají lijí si, 
nepochopíš, tak odejdi, 
a nečti více řádky, 
což chcem na světě hádky?

Neb jsem žena, muž i svalovec, 
v mé tkáni horká krev jak žhavá láva, 
uštknula mne a probudila 
tu nespoutanou vášeň snů
Odpusť mi mé neřesti, chřestýše i hady, 
a prosím pochop mimikry, 
jenž skrývají mé vnady

vnady malé nadotek, 
avšak pevné vřavě, 
nechci ničím býti jen
chci zvítězit dravě

Jsem celá jak ty pohybuj, 
jenž prolíná svá očka, 
tak na place se pohybuj
jak v hrobě kočka

ráda jsem s nimi oběma, 
což uchopit snad mám, 
všechny ty skoby doběla?

Ráda radši přec jen víno, 
okolí, neb tužebník semilý, 
nechci se lkát za tohle období, 
jsem asi rozmara zavilý..

Sova sově sýček říká, 
nad dudami v údolí, 
šťastná jsem, když žena píská
nad útroby v záhrobí.

Milovat se na hřbitově, 
jak nějaký romantik, 
já nechci být v té skobě, 
jak každý dnešní flegmatik.