Pití za všechny prachy 1.část

Elissa si užívala nádherného počasí. Byl květen a slunce dávalo najevo svoji hřejivou moc. Zítra po týdnu volna znovu nastoupí na vysokou, už se nemohla dočkat. Totiž Elissa byla přímo typ dívky, která milovala studia. Klidné vystavovaní na sluníčku přerušil zvuk mobilního telefonu. Byl to Dereck její ex-přítel.

"Proboha co chceš? Ty my nemůžeš dát pokoj že?" vyjela po něm, protože pořád nemohla zapomenout to, co jí udělal.

" Miláčku! Počkej já se šel léčit! Jsem už čistý! Já tě miluji!"

"Nevěřím ti ani slovo ty lháři! A nepřibližuj se ke mě!" a práskla mobilem.

Ano. Elissa nemohla zapomenout co pro Derecka všechno udělala a on se jí tak hnusně odvděčil. Nevíte, o co jde? Začneme hezky od začátku.

Byl červen a ono pršelo.. Déšt bubnoval do okenních rámů a Elissa prvávě do četla svoji nejlepší knihu. Přemýšlela, co bude dělat a rozhodla se, že půjde do knihovy pro další knížku at využije volný čas. Vzala si deštník a vstoupila do deštivého dne..

Když Elissa konečně dorazila do knihovny, vypadala stejně krásně, jako když vycházela. Její nádherné dlouhé, lehce vlnité, blonďaté vlasy lemovaly, protáhly obličej, na kterém vás očarovaly průzračně modré oči, které doplňovali malý nos a srdčité rty. Toto místo patřilo mezi její nejoblíbenější, její studijní povaha jí dávala výhodu, k tomu, že mohla pořád ležet v knihách. Usmála se a jako by pocítila pocit naprosté svobody.

"Dobrý den Elisso" usmála se stará paní Ferymorová, která knihovnu provozovala už přes 20 let.

"Dobrý den paní Ferymorová, Maté Hemingwaje?"

"Jestli myslíš tvého oblíbeného strace a moře tak to mám pocit, že ho právě vrátily drahoušku"

"Děkuji moc" vyhrkla nadšeně a pospíchal k řadě H. Po 2 minutovém hledání, když ho konečně našla, tak nějaká cizí ruka tu knihu právě vzala.

"Ehm promiňte, to je moje kniha!" rozhořčeně se otočila a před ní se objevil muž, který nebyl moc pohledný. Její krátké vlasy se lesky a nad hustým obočím měl jizvu.

"Ne není, dokonce není ani moje"

"Ale já ji měla první" rozčilovala se, ale zbytečně.

" No vidíte to, ale teď ji mám já. Vezměte si třeba, komu zvoní hrana, to je taky dobrý" otočil se a byl na odchodu jenom že Elissa se nedala odbýt.

"Ehm promiňte…?

"Dereck"

"Tak že Derecku, prosím vás dáte mi tu knihu?"

"Počkejte… ehm. Ne!" otočil se a šel pryč jenom že Eliss se nevzdávala a narazila do něj a vzala mu tu knihu.

"Dobře, dobře vyhrála jste" a nepřestával se usmívat. Znovu se na něj pořádně zadívala oceňovala jeho vytrvalost a otevřenost a chtěla ho poznat lépe. "Máte čas?"

"No teď, když jste mě obrala ho knihu tak jo"

"Dobře znám krásnou kavárnu támhle na rohu, pozvěte mě na kafe" neřekla to otázkou, ale jako rozkaz. Ale Dereckovi to nevadilo líbila se mu.

V kavárně se posadili a Elissa si objednala kafe, zatímco Dereck malé pivot. Přišlo jí to trochu zvláštní, ale pustila to z hlavy, protože se chtěla soustředit na něj.

"Tak vy už znáte moje jméno a já to vaše ne. A co takhle rovnou si tykat?" no nato že jí neznal byl trochu oprsklý, jenom že Eliss udělal úplně to samé stou pozvánkou na kafe. A to je jí líbilo ještě víc

"Dobře, jmenuji se Elissa Goldsmithová"

"Dereck Salamon těšíme Eliss" a podal jí ruku

"Mě také" potom co si vypili kafe a bavily se o různých literárních žánrech se Dreck zeptal, ale až potom si uvědomil kam to povede

"Tak co děláš? Studuješ, pracuješ?" a pak si to uvědomil

" Studuji právnickou fakultu"

" Tak právnička to musí být vaši štastní"

" Rodiče jsou toho názoru, že každý má právo se svobodně rozhodnout, ale máš v podstatě pravdu jsou šťastní"

"Tak to se máš" řekl pohasle Dereck, i když to měl podobné.

" No a ty?" zeptala se zvědavé Elissa a sledovala jak začínal být nervózní. Jeho noha se začala klepat a pořád si prošahával vlasy. Měla dobrý odhad na lidy, ale u něj si vůbec nebyla jistá. I když vzhledově nevynikal, zdál se být ten typ člověka, co se ničeho nebojí a je volně otevřen světu.

"Ehm.. no.. Je to trochu komplikované"

"Nevadí já mám čas" Další její vlastnost, byla neodbytná a šla tvrdě za svým. Věděla že jí asi bude lhát. protože se choval podezřele.

"Pracuji pro různé firmy a dělám… účetnictví" dodal nejistě. Eliss nesnášela lidi co lžou, a proto se rozhodla odejít.

"No, jelikož si chci přečíst tu knihu, tak vyrážím a děkuji za milé rozptýlení" Dodala úsměv a odešla, naštěstí už nepršelo tak si ani nebrala deštník. A říkala si, že už ho nechce vidět

Doma po půlce přečtení knihy, kdy se zase vrátila do reálu, jí do hlavy vstoupil výraz Derecka po té věci s rodiči a prací. Ten nehezký kluk se jí nemohl dostat z hlavy a začal ji zajímat. Taky začala litovat, proč si na něj nevzala telefon. Jenomže v tu chvíli ji zazvonil mobil. "Prosím?"

"Eliss? To jsem já Dereck, chtěl bych se ti moc moc omluvit a poprosit tě jestli bys mi nedal znovu šanci?"

"Kde jis vzal moje číslo?" a hned ji napadla jedna akce, která se konala v sobotu, kde byli její kamarádi. Tam by ho mohla vzít a poznat ho ve společnosti. Taky by si mohla poslechnout názory ostatních, co na něj říkají.

"V knihovně a.." ale Eliss ho přerušila.

"Aha, nechápu, jak ti dali moje číslo, ale mám nápad kam zajdeme v sobotu. Pošlu ti SMS, tak že zatím." Jak to dořekla, položila. Co o něm netušila, bylo jeho špatné tajemství, které málem vyplula najevo.