Moravský zámec

 

Moravský zámec

 

Jako dvě neřízené střely,

které nepotkali se ve středu,

hrajeme různé role, třeba si hrajeme na dědu.

 

Jedna procházka vyřešila problém,

malířovo sémě a trs řádků,

my neřízené střely bez práce,

krmí nás představa Moravského zámku.

 

Zámek je zámec,

být střelou je zámec,

Moravský zámec,

malíř je samec,

a písař samec,

dvě péra a čtyři vajec.

 

Jedna jarní procházka,

a nezbyla nám k ránu,

ani jedna jediná otázka.

 

Jedna jarní procházka,

vystřelila střely jak pračka.

 

Jedna jarní láska,

Moravský zámec,

knedlo vepřo psavec.

 

Malířovi štafle,

a skicou se přikrývá,

v té chvíli kdy nám noc říká naschle.

 

Písařova tužka,

tká slovy příběh,

jako čtenářova služka.

 

 

 

Co je moc to je moc,

musíme začít něco dělat,

stavět základy,

a sehnat hodně dřeva.

 

Lesy mají barvu nové zelené,

probděné papuče v botníku,

vzpomínky stali se dřevěné,

jako popel v ohni, spálit špatnou vzpomínku.

 

Moravský vrabec,

moravský malý chlapec,

Moravský sen,

a jeho Moravský zámec,

 

Zámek z dětství,

vyskládaný polystyrén na odhlučnění,

v oranžové garáži,

cesty vše slepí,

tomu kdo nevěří.

 

Kočičko jedna milá,

řekni mi, kde jsi včera byla?

 

Každý zámek má svého ducha ,

Moravský zámec má slzu z neviditelného oka.

 

Rytíři šnupnutých lajn,

princezny se učí jógu smíchu,

proč přestávat pít, když je nám tak fajn.

 

Malíř je kde si na nebi,

a písař si lěští tužky pod vodou,

a to vše v kouzelné neděli,

na Moravském zámečku,

osahávají hvězdy frajeři.

---