Výkřiky ve vaně

Výkřiky ve vaně

Pozoruji krásné slečny to jsem, ale nestyda. Usmívám se na oplátku z vína dostávám se do mdlob. Nejlepší je to u záchodů, teda myslím dámských. Tam tě žádná ve své potřebě nepřehlédne. Je to podložená věc, když slečny chodí na malou. Někdy smrdí a opravdu to není přijemné. Fuj! Ty hovado! Další sklenku? Ano. Proč ne? Máš snad lepší nápad? Jít za nimi? Ne! To snad ne. Nebo jo. Potají a v loupežnické chůzi ploužím se k vaně.  Čekám na ně, už jedna vchází s křikem odchází. Nenechám se odbýt nejsem přeci šmírák. Já jen, jestli nechce nějaká se mnou do vany plivat. Jde druhá. Chvíle napětí. Ta nekřičí a tak začnu hulákat já, co tady dělá. Ona v blesku výjde za dvěře podívat se, jestli se nespletla. Vejde zpátky neví co má dělat mezi tím si, už dávám sprchu. Přidá se ke mě a říká si. ,, To mám, ale kliku¨. Říkám jí kliku máš a já mam tu od dveří. Začne ječet. Nemáš řičník? Nepochopí to a podá mi mýdlo. To nechci, chci řičník. Co to je? Zeptá se. Sám nevím možná kuře na másle.  V duchu si povídam ona mě vůbec nechápe. 

Dá si sprchu a pláchne pryč. Tenhle příběh to je, ale vtipný kýč. Co je kýč?  Snad prohraný míč v kartách? Nebo vochechule v bikinách? Hmmm.... Jdu ze záchodu do postele. Nebojte. Ta je, už moje. Mám to rád v posteli spát. Jako havran odletět a plát noční krajinou. V rozjitření se probudím a půjdu za jinou. Hned zakopnu a zlomim si vaz. Ano to je konec. Čekali jste nějaký trapas?