Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seStrom v lese
Autor
lemon5
Tento dopis jsme dostali za úkol napsat v rámci soutěže v psaní dopisů České pošty (2011). Zadání úkolu: ,,Představ si, že jsi strom v lese. Napiš někomu dopis a vysvětli mu, proč je důležité chránit lesy." Tato moje práce sice zadání nesplnila, tak se nemohla soutěže zúčastnit, přesto jsem ale toužil ji někam vystavit, tak ji tu máte. Byl bych rád, kdyby se někdo pokusit tento text zkorigovat, ale vhledem k mému nízkému věku a ne zrovna bohatým zkušenostem s psaním se prosím kroťte ;-).
V Praze 7.3.2011
Ahoj Lucko.
Asi jsi překvapená, že Ti přišel dopis – a zrovna ode mě. Věř, že pro mě není vůbec jednoduché Ti psát, ale trápilo by mě svědomí, neboť jsem přesvědčený, že si zasloužíš omluvu za to, jak jsem se ve středu na hodině rétoriky k Tobě choval.
Měli jsme za úkol proti sobě argumentovat v diskusi týkající se smyšlené situace, zda postavit dálnici napříč lesem na úkor několika zdravých stromů, která by umožnila lidem zkrátit cestu o několik desítek kilometrů, či nikoliv. Já argumentoval pro, Ty jsi byla zásadně proti.
Byla z větší části moje vina, že se diskuse změnila v hádku. Stále jsem prosazoval svou a nechtěl jsem vůbec připustit, že by pokácené stromy a zvířata rušená neustálým dopravním ruchem mohla být příliš vysokou daní za pouhé usnadnění transportu tvora často tak necitlivého, jako je člověk. Rád bych Ti ale vysvětlil, co mě přinutilo tak rychle změnit názor.
Při cestě domů z hodiny rétoriky jsem hodně o proběhlé diskusi přemýšlel. V těchto typech rozhovorů nikdo nemůže jednoznačně vyhrát nebo prohrát, to jsme věděli oba. Ale mně bylo jasné, že jsem to přehnal. Jak víš, ze školy domů to mám co by kamenem dohodil – prošel jsem několika uličkami a potom přes park.
A co nevidím! Dva muži motorovými pilami řežou ten ohromný dub uprostřed parku, ten nejvyšší a nejkošatější strom široko daleko. Už se nedalo nic dělat. Vždycky jsem ten dub měl rád, i když jsem si to ne vždy uvědomoval. Bral jsem ho jako samozřejmost, a teď je pryč. Byl to král se vznešenou korunou sahající až k oknům mého bytu. A teď je tam tak prázdno.
A teprve tehdy jsem si uvědomil, jak je pro každého z nás příroda tak důležitá. Došlo mi, že ani sebevětší nákupní centrum, ani sebedelší dálnice nám nedokáže nahradit ten každodenní pohled do větví stromů, a tu vůni... A tak mi došlo, že jsi měla pravdu. Lidé kácí lesy jeden za druhým, myslel jsem si, že pár pokácených stromů ve prospěch na první pohled důležitější dálnici nic nezmění. Ale až teprve tehdy jsem si uvědomil, co dokáže s člověkem jediný pokácený strom.
Žasnu nad tím, jak hloupý jsem byl. Dlouhá léta růstu od malého stromečku po košatý dub se nedají ukončit jen tak, lidskou ješitností za pár minut motorovou pilou.
Proto mi, prosím, odpusť mou nesmyslnou středeční argumentaci. Děkuji Ti, že jsi neustoupila.
S pozdravem,
Mirek.