Zběsilý

Honem, honem, honem………. Vymysli něco, no tak, dělej! Co se flákáš, hlavo jedna zašmodrchaná! Jseš blb. Nic neumíš. Numíš ani pořádně česky na to, co chceš dělat! – Do prdele! Kurva. Do očí se mi tlačí rozmrzelé slzy. Co s tím? Chce se mi řvát, mám vztek, slzy tečou… bože! Cítím se jako idiot. Už se mi nic nechce dělat. Jen zalézt hluboko do sebe, aby mě nikdo neviděl. Vcucnout se. Zkusím to. Tváře se vyprazdňují, ale to je tak všecko, ááách. Emoce tečou jako rozvodněná řeka – nezadržitelná, zkázonosná a deprimující. Prosím osvoboďte mě někdo… rychle. Vlastním tolik obrazů a neumím je přetvořit do slov, nejde to. Jak na to? Help me, sweetie! Kdo to vlastně je? Múza? Jejda, to snad ne. Kroky se blíží, světlo cvak, dveře se otvírají – Inspirace je pryč.

---