Řekou života

Řekou života

Snad jednou probudíme se ze sna

a chopíme společně se vesla.

Chce mi někdo říct, ze je život černobílý?

Budem si hrát na zlé báby a hodné lesní víly?

V tom případě chci být raději ta zlá.

Řekněte mi, kdo na světě umí žít tak, jak se má?

Opustím všechno a budu dál žit o samotě.

Radši budu dělat chyby, než žít ve věčné slepotě.

Tak nechte mě už jít a neptejte se proč,

stejně bych vám řekla, ze to nevím. Pro slepičí kvoč!

Tak nechte mě už jít a nekoukejte zpátky,

nechte minulost za zavřenými vrátky.

Až budu chtít, tak se vrátím

a možná ze i svůj dluh splatím.

Ale já vím, že jsou tu různé barvy, že není to tak jednoduché,

že každý člověk má srdce a to není nikdy hluché.

Vím, ze každý něco chce, po něčem touží

a za tím jde, tomu vlastně slouží.

Chtěla bych sloužit největší síle, totiž lásce,

chtěla bych vyhnout se ze starostí vrásce.

Snad jednou probudíme se ze sna

a chopíme společně se vesla.

Budeme tak plout řekou života,

vždyť láska je ta nejvyšší hodnota.