O přístavu

Své lodi

nikdy nenabízej

vlastní vítr

a až popluješ kolem

staré oprýskané zdi přístavu

sviň plachty a vztyč prapory

a vypal uvítací salvy ze všech děl

a pak salutuj

těm dívenkám,

které budou sedět na zdi 

a které se pak budou smát

tvým vtipům

v hospůdce ma nábřeží,

mladý krásný námořníku.

Tvůj starý kapitán, opilý

bude zpívat pod věží

a tvé srdce svítit do noci

majákem lásky.

Kam vypluješ zítra ?,

když tvá kotva

vězí tak hluboko

v srdci mořské vlny

kam žádné slunce

z očí té dívky nedosáhne.

Kam vypluješ zítra,

nahý a ztracený

na útesu za přílivu

jen ty víš,

že 

rozbiješ -li noc

vykrvácí hvězdy,

že 

rozbiješ-li den

oslepneš.