Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seFriendship Force: Kapitola.1 - Prázdniny začínají
04. 06. 2011
0
0
363
Autor
Bey*li
Povídka je o šesti přátelích Lizz, Sophii, Sam, Navidovi, Jonathanovi a Alexovi. Příběh se odehrává ve městě San Diegu v jižní části Kalifornie. Zrovna začínají poslední prázdniny, před nástupem na vysokou, a všichni se je chtělí pořádně užít. Ale mezitím, se stane pár zásadních zvratů, které jim navždy změní jejich životy.
Venku nádherně svítilo slunce a byl slyšet hukot oceánu. Zbývalo už necelých pár minut posledního dne na střední škole. Lizz, jako školní hvězda se musela s každým rozloučit. Sophii se ještě naposled rozhlížela po škole se slzami v očích.
"Kdo by to řekl, že se mi po tomhle bude stýskat" Pověděla smutným hlasem Sophii. " Ale prosím tě, za týden si na střední už nevzpomeneš" Odpověděl Jonathan a objal Sophii kolem pasu. " Střední končí, ale my dva zůstaneme pořát spolu" "My dva spolu navždycky." Usmála se Sophii a políbila Johathana. " Tak co ? Jedem ? " Zavolal na na Sophii a Jonathana Navid, který už seděl v jeho modrém Cabrioletu spolu s dalšími kamarády. "Už jdeme" Zavolal Jonathan, vzal Sophii za ruku a běželi k autu. " Tak kam pojedem" Zeptal se Navid. "Mě odvez domu!" " Před tím rozlučkovým večírkem mám na pláži rande s Christy." Řekl Alex. "Nerozešla se s tebou náhodou, že si jí podváděl ?" Zeptala se Sam. " To víš ségra, ona prostě bezemě nemůže být, kdo taky, že ?" "Jsem prostě úžasný" "Bože, jak mi dva můžeme být příbuzný?" Řekla se smíchem Sam. " Půjdete, teda všichni na ten rozlučkový večírek?" Zeptal se Navid. " No jasně, jen mě a Lizz vylož u nás doma, musíme se připravit." Řekla Sam. "No jistě a co vy dva?" Zeptal se Navid Sophii a Jonathana. "Já musím ještě domů, dnes se vrací brácha, ale večer přijdu." Odpověděla Sophii. " Mě hod' k pláži, chci si jít ještě zasurfovat. "OK"
Když Navid vysadil Sam a Lizz u Sam doma, šly se připravovat na rozlučkovou párty, kretá se měla konat už za dvě hodiny.
"Tak co si dneska oblékneme?" Zeptala se Lizz Sam a při tom prohrabávala Samantin šatník. "Ani nevím, vyber mi něco a já si to vezmu." "OK, tak se připrav, že budeš vypadat úžasně." "Jak jinak, když mi oblečení vybereš ty."
" Řekneš mu to už dneska?" Zeptala se Lizz. "Komu a co ?" Odověděla udiveně Sam. "No přece to, že miluješ Jonathana" " Pššš" "Bud' sticha, co když tě někdo uslyší." Zakřičela Sam a hodila po Lizz růžový polštář, který měla po ruce.
"Měla by si mu to říct" "To myslím vážně" Jak mu to asi můžu říct?" "Nevidíš, že on miluje Sophii, a na mě se ani nepodívá ?" "A neni jistý jesli ho miluju" Podotkla Sam " Ale prosimtě, vždyt' Sophii za dva měsíce odletí na vysokou do L.A" A ty víš, že vztahy na dálku nikdy nevidrží." " Já se o tomhle prostě nechci bavit!" "Pojd' se radši obléct a připravit!" Řekla s důrazem Sam.
Mezitím Sophii přišla domů, kde na ní měla čekat máma s bráchou ,ale doma nikdo nebyl. Myslela si, že mají spoždění, ale pak zaslechla bouchnout hlavní dveře. "Mami to jsi ty?" Zavolala Sophii. "Pojd' jsem zlato." Zavolala rozhozenýmm hlasem Paní Jansnová. "Co se stalo mami?" "A proč brečíš?" "Michael měl cestou domu ze školy autonehodu." "Cože ??" Zakřičela zmatená Sophii. "Co se mu stalo mami, je v pořádku?" Nevím volali mi z nemocnice, musíme tam ihned jet!" Jasně pojd'. Cestou do nemocnice, byla Sophii hrozně zmatená, před dvěma lety jí umřel otec a ted' ještě měl její bratr autonehodu. Nemohla se z hoto vzpamatovat, po obličeji jí tekly slzy, ale ve skrytu duše si říkala, že mu nic není a že bude v pořádku.
Na pláži už vrcholili přípravy na rozlučkový večírek. Navid a Jonathan tam byli, jako vždy první, přece by si to nenechali ujít. Za chvíly dorazila i Sam s Lizz, dokonce i Alex s Christy.
" Kde je Sophii?" Zeptala se Lizz. "Nevím, volal jsem jí, ale nebere mi telefon" Odpověděl Jonathan.
"Lizz, nechceš si dojít pro něco k pití?" Zeptal se Navid. "Jasně,jdeme" "My si půjdeme sednout k bru, je tam Anna s Jackem" Oznámil Alex. Sam a Jonathan zůstali blízko vchodu na parkoviště, kdyby náhodou přijela Sophii
"Tak jak se máš Sam?" Už dlouho jsme spolu nemluvili." Zeptal se Jonathan a trochu se pousmal.
"Jo docela dobrý." Poušklíbla se Sam. Sophii říkala, že na vysokou půjdeš až příští rok." "Jo to je pravda, tenhle rok zůstanu ještě v San Diegu a pak až poletím do Švédska." "A to musíš zrovna do Švédska." "Jistě, tam se ze mě stane slavná vědkyně. "To se ještě budete divit, až dostanu Nobelovu cenu." "No jasně." Zasmál se Jonathan.
Mezi tím Shopii dorazila s paní Jansnovou do nemocnice. "Dobrý den, nevíte kde tu leží Michael Janson?" Zeptala se Paní Jansonová procházející zdravotni sestry. "Ano, pojd'te semnou." Zdravotní sestra je zavedla před operační sál. "Tady se posad'te, zachvíly přijde doktor." Sophii vzala svou matku za ruku a řekla jí "To bude dobrý mami, Michael se uzdraví." V tom ze sálu vyšel doktor. Paní Jansonová se ho hned začala ptát co je s jejím synem. Doktor se netvářil nijak nadšeně.
" Dobrý den, váš syn utrpěl mnohočetné poranění hlavy." "Je nám líto, ale už se nedalo ni cdělat, upřímnou soustrast"
Paní Jansonová málem zkolabovala, nemohla příjmout tu zprávu, že její syn je mrtvý.