Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Nový začátek, část 1

04. 06. 2011
0
0
427
Autor
Bey*li

 

Už byla tma ale, mě nic nezastavilo. Chtěla jsem ještě jednou před
nástupem do nové školy vidět ,,Bucks Hills".

Město, kde jsem vyrůstala, kde jsem žila se svojí rodinou.
,,Bude mi to chybět ˝
Bucks hills nebyl nikdy pro nikoho moc zajímavý, ale pro mě ano. Všechno, co jsem
kdy zažila, se stalo v Bucks Hillsu. V malém městečku severně od Londýna.

Když jsem procházela náměstím, tak mi došlo, že se na toto místo dostanu nejdřív
za devět měsíců. Měla jsem obrovský strach z toho, že se budu muset odstěhovat do New Jersey.
Děsila mě představa, že se budu stěhovat někam, kde znám jen jediného člověka. Annie. Ale na druhou stranu jsem byla ráda, že konečně vypadnu někam jinam. Dům, ve kterém jsem žila, mě už deptal. Všude byly vzpomínky na tátu a mámu, at' jsem se podívala na kuchyňský stůl, kde máma vždy vařila večere, nebo to byla pracovna, kde si táta připravoval věci do práce. Z Bucks Hillsu jsem prostě musela pryč! I když jsem to tam milovala, musela jsem začít
někde jinde a od znova. Vzpomínky na rodiče mě ničily a nutily k neustálému
pláči.

Brzy ráno mě teta odvezla na letiště.
˝Tak B ? pořádně si to tam užij, dávej na sebe co největší pozor a často mi volej!˝
"Jasně! Nemusíš se o mě bát, já to tam zvládnu.˝
Teta mě co největší silou objala a řekla.
˝ Bude se mi stýskat!˝
"To mě taky, ale budu ti co nejčastěji volat."
Rozloučily jsme se a já šla na letiště.

Cesta do New Jersey trvala asi tak pět hodin. Po příletu jsem byla celkem utahaná a měla jsem všeho plné zuby.

Na letišti na mě čekala moje nejlepší kamarádka Annie. Už tu nějaký čas je na škole.
˝Ahooj. Tak tě vítám v New Jersey! Jaká byla cesta?"
"Ahoj, cesta byla docela dobrá, jen jsem trochu unavená."
" Ve škole si odpočineš. Máš už přichystanou kolej. Je to jeden z nejlepších pokojů v kampusu a ještě lepší zpráva je, že na pokoji budeme spolu! Není to skvělé?" Radostně vykřikla Annie.
"Tak to je úžasný! Bála jsem se, že budu mít nějakou strašnou spolubydlící."

"To se neboj! Přece bych svou nejlepší kamarádku nenechala na pospas těm Americkým nádherám.˝

Annie měla auto, tak nebyl zas takový problém se dostat do školy.

˝ Jsem tak ráda že jsi tu. Moc se mi stýskalo!"pět

"To mě taky. Musíš mi říct všechno, co se stalo v Bucks Hills za tu dobu, co jsem tam nebyla."
"Nic moc se tam nezměnilo, jen Jerry Rosment se odstěhoval do Londýna. Takže jako nic novýho."
"Zítra ti začíná škola. Rozvrh jsem ti dala do pokoje a všechno ostatní ti zítra ukážu."
"To seš hodná moc děkuju.˝

Annie byla vždy něco jako hvězda školy a šprtka dohromady. Je tak trochu
povrchní a někdy je to sní k nevydržení, ale já jsem jí měla vždy ráda.

Za nedlouho jsme dojely ke škole. Musím říct, že byla naprosto úžasná. Velká,
stará kamenná budova. Bylo úžasné se na ní dívat. Kampus školy byl tak obrovský,
že se tam každý musel napoprvé ztratit.
Po chvíli jsme přišly k našemu pokoji. Musím uznat, že Anniina část pokoje vypadala
skvěle. Všude měla nalepené plakáty svých oblíbených skupin a herců, které tak
milovala. Moje část pokoje byla úplně jiná.

˝Tak doufám, že se ti to tu bude líbit. Ze začátku se ti to tu bude zdát trochu
divné, ale když se zabydlíš, tak to bude lepší. Ted' si vybal věci a odpočiň si.
Večer bude veliký uvítací večírek, tak se pořádně připrav.˝
"Jasně už se moc těším.˝ Zamumlala jsem. Pravda ale byla, že jsem na večírek neměla ani
pomyšlení. Nejradši bych si lehla a spala až do rána.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru