V zajetí dávno minulého času, aneb přiběhy poutníka

 

Tělem dítě

duší však žena

tíhu věků v sobě nesu

a vzpomínky ve mě vřou

jako vzplanulý oheň

co doteď jenom tlel v popeli času..

Nemám všach strach,

již víc ne

Má zmysl utíkat před sebou samou?

 

Poznala bych tě i kdyby mou mysl

zahalili ta nejtemnější kouzla

nejkrutějšího úmyslu

Ach má lásko.. prosím vrať se mi

nenech mě umírat osamotě

v myšlenkách, které trýzní mé srdce..

 

Zemřel jsi příliś brzo

já ti však slíbila, že se znovu potkáme

jednou, kdy bude méně bolesti a strachu pro svět..

 

Rytíři ve službách církvě a svatého krále,

církvě,která mě a mému lidu tolik ublížila.

Cožpak jsem ti to však mohla vyčítat?

Nemohli jsme zůstat spolu,

to jsme oba dobře vědeli

přesto však láska, která tlela ve dvou srdcích

byla zdá se příliš silná

aby ji pokořilo bezpráví a nenávist

 

Chtěla jsem tě zachránit

no ty jsi mě neposlouchal

Tvůj život trval tak krátko

kvůli láskce k čarodějce.

 

Když jsi umíral, ležela jsem při tobě

v tvém pohledu bylo tolik bolesti.

Šeptal jsi mi slova lásky,

a zdalo se že kola času se zastavili.

Těm zrůdám však netrvalo dlouho,

kým mě našli, vojáci prokleté církvě..

Tahali mě od tebe pryč

a já nestihla vidět tvůj poslední výdech

Slíbila jsem ti že tě pomstím a kričela tvé jméno.

Bylo však již příliš pozdě na záchranu.

 

Tehdy jsem proklela sebe a

část ze mě na věčnost zemřela..

Proklela jsem sebe i celej svět,

a mou duši naplnila nenávist.

Byla jsem rozhodnuta bojovat do konce,

až vyčerpám všechny své síly.

V poslední agónii hořící v pekelném ohni

jsem uzřela přicházející vykupení.

Naplnil mě pokoj jak nikdy dřív

umírala jsem s posledními myšlenkami na tebe

již jsem necítila bolest, obestřelo mě prázdno.

 

Zbohem buď světe,

byl jsi oklamán a zmanipulován

když se však jednou probudíš

bude již příliš pozdě.

Tito muži falešné církvě tě zničí

a ty poznáš pravdu.

Není nic čeho bych se víc měla bát

znovu se setkáme,má lásko

a já tě víc již neopustím, to ti slibuji...

 

---