Geront.

Berte to jako mé povzdychnutí, nad stavem naší, tak"vyspělé"společnosti...

Euthanasie. „Tak co dědek? Už jste mu dali injekci?“ „Ále ještě se škube. Prý, co všechno neudělal a barák že postavil a mladým, že na auto přidal. A že teď, když se nám nehodí, tak by jsme ho chtěli utratit.“ Vyjeveně jsme poslouchal dialog dvou mužů, mého věku.Byli jsme v sauně a tam se lecos probere. Ty jo. Bavili se na téma dost drsné, a mi to chvílemi připadalo až perverzní. Ne tak jim. Pokračovali: „No my mámě chtěli taky dát injekci. Potřebujeme cimru pro mladý a ona neví, dokdy by tady strašila. Ale kope kolem sebe. Tak jsem byl za její doktorkou. Trošku jsem ji namazal, a tak, že prý ji zbaví svéprávností. To víte, kdo maže, ten jede.“ Povídal tučnější chlupatý hňup. „To znám“, i dědek nám dával rozumy, že prej ať si uvědomíme, kdo to vybudoval. A že mu máme být vděční. To my zase jo. Ale, co mladí, že?“ na to hubenější. „Moje známá, nechala odpojit oba. Starého i starou. Bylo to za jedný prachy. A teď? Přestavují. Sádrokartón. Plastový okna. Verandu. A tak. A staří by měli furt kecy. A teď? Je klid!“ dodal bůček. Koukal jsme na ty dva jako na zjevení. Zdálo se mi, že se mi to zdá. Naštěstí protentokrát se mi to zdálo.Nebo ne? Ale co v budoucnu? Taky tady budu zavázet. I vy. I nedej bože já?! A co pak? Injekce. Chloroform? Tohle už mělo smysl, i když se mi to zdálo drsný. Už dnes naším mladým překážíme. Jsme překážkou k naším kontům a naším majetkům. Oni by si poradili lépe. Jenže vy i já jsme překážkou k jejich štěstí. Ta injekce by vše vyřešila. Jenže jak pochopit? Já mámu neodpravil. A stařečka taky ne. Nevadili mi. Nic mi dát nemohli a tak jsme to měl jednodušší. Dnes se soudí devadesátiletá matka se svoji šedesátiletou dcerou o majetek, a to je fakt. Dnes si dvacetiletí říkají“proč jim bráníme ve štěstí“. V konzumu. Když jsme je na to navykli. Stydím se. Že jsme je nevzal víc po držce. Že jsme jim neukázal, že se prvně musí snažit, aby mohli mít. Takhle čekám. Na ránu, na injekci, na plyn?! Že se vám to zdá drsné. No dobře. Když myslíte. Ale raději se připravte! Nebo budete mírně řečeno, překvapeni.. Tohle téma je háklivé, vím. Ani jsme ho nechtěl otevírat. Ale není tak nesmyslné, jak byste si přáli. To mi věřte. Takže k závěru. Ještě jsem vyslechl: „Dědek měl pole, nebo ne?“ „Jo, nějaké měl, ale nechtějí to vyjmout z územního plánu. Dali jsme jedný co má vliv, a teď už to prý půjde. Není to levný, ale holka to nějak udělá. Studovala v Plzni a tak má konekce.“ (Sledujete ten satirický podtext!). A tak dědek šel a my jsme spokojeni. Kdo by nebyl. Trvalo to dlouho. Žil přesčas, teď už to bude normální. Normální??? Vždyť je mi padesát, jako těm blbům ze sauny. Kolik nám dají, naší dědicové, než nás napustí injekcí?? A pak oni budou u lizu. Jak dlouho? Hm, to už je jejich problém…. Dobrou, bezbolestnou noc. I když jsme vám asi trošičku zneklidnil spaní…he, he – to jsem celý já! EM A více ne na nova .cz, tam mě ještě nepřijali, ale na www.emanmarecek.estranky.cz . Reklama

---