Stopaři

Je mi taková hladová zima

jako po štamprli

to uvnitř profukuje

když občas lapnu po dechu.

Někde je místo, kde se protínají stoly

a lidi vědí, který vtipy za to stojí

a cpou se drobky a bez zábran

až se za horama červenají

obroušený sklíčka

(tak prostě a sprostě beze lží

kouřit a žít ve svojí nahotě)

a teď pod stůl

dámy a pánové

a nezakopněte o vlastní nohu prosím

nebo rozum

to by pak někdo moh vytáhnout kudlu

a zapíchnout to společný štěstí v neštěstí

tu vášnivou chvilku

kdy jsme všichni v sobě

a perem se o poslední kůrku

ale aspoň tušíme proč

proč to všechno v nás

nás žene žrát se hlava nehlava

my skrytí recesisti

dravci nicoty

co se občas pozorujem zdálky

a smějem své zhýralosti víc než světu

a pak těm druhým, kteří chytře pokyvují hlavou

jasně, že to víme

až bolestně tušíme

co nás kouše

zvířata ožralý, který číhají na ptáčky

na nevinnost

na opravdovou krev

kterou bychom prolili za svou čistotu

Jenže se bojíme.

Jenže se bojíme !

Dnes nám zase frnkli

i s duhovýma kuličkama

ale ještě pořád

ještě pořád za to přece nemůžem.