Panna a mládenec

Malá bílá kůstka v hrobě,

neklidně se vrtí,

chtěla vy se vrátit k Tobě,

hlíny tlak jí drtí.

Byla dříve byla pannou,

krásnou,chytrou,svěží,

než se stala paní vdanou,

na prkně tu leží.

Po roce,co byla v hrobu,

už jí to ven táhne,

za pár hodin,za kratičkou dobu,

snad z té cely zahne.

Po čem touží krve hlas?

To je nám všem jasné,

za kým půjde,za kým as?

Láska za hrob zhasne.

Milému však nedopřeje,ani klidné spaní,

 pojď hned za mnou,volá ho,

a milý?Ten jde za ní.

Panáček je nevyspalý,

nevnímá nic jiného,

a už z patra dolů padá,

vedle kvítka bílého.

Malá bílá kůstka v hrobě,

už se dávno nevrtí,

budou jenom oni spolu,

smířili se se smrtí.