Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seODMÍTNUTÍ
14. 12. 2001
2
0
792
Autor
Veveruška
Průsvitná voda plyne si potichu,
nedbá na strasti ani na útěchu.
Tu náhle kámen hladinu rozčeří,
těžko se v příští kruhy pak uvěří.
Duše má je navždy vyloupena,
po vodopádu zbyla jen zbrocená pěna.
Rytíři teskný, vskutku, jak brilantní
to šarm
mně ale nepatří, jiné měl být dán.
Bolí mne rána, kterou já právě uštědřuji Vám,
však Vaše píseň se temně mění v tichý žalm.
Zakrýt před kým Veveruško.Většiny vrypů a jizev má svůj původ v jejich zakrývání :-)
Umění hovořit beze slov se svými city,naslouchat své duši ač pozemského nám nemůže ničeho dát, chce trpělivost a něhu v srdci a vytrvalost ve tváři. Hezká atmosféra :-))
Oné vytrvalosti ve tváři se nevzdám, ale jak zakrýt vrypy a jizvy v hrudi?
To máš pravdu, mě taky ne ale přepsat to nemůžu, takhle to ze mě vypadlo a tak to bohužel musí zůstat.
K názoru, že obě části k sobě příliš nesedí se musím připojit. Podle mého soudu je však ta první část výrazně lepší.
:-)))
Líbí se mi ten slovosled v druhé půlce, i motivy v první půlce. Líbí se mi to celý. Jen mi ty dvě půlky nesedí dohromady.