Pro H2

Tvář sevřená smutkem, vrásčitá ústa stahují žaludek. Nitro prostupuje hořká výplň, stravuje střeva, vyžírá díry do jícnu hlouposti. Přitom není nad čím smutnit. Jsou to jen slova, všechno jsou jen slova. Celý svět prožíváme slovy. Zhouba. Neschopnost dorozumět se, neschopnost pochopit. Ne neschopnost, nechuť.

Strkám nos kam nemám, vidím, co vidět nemám a slyším, co slyšet chci. Hledám problémy, abych si ujistila, že nikdo není dokonalý. A on nikdo dokonalý není, problémy se vždycky najdou. Všechna ta slova! Důvěrná slova. Slova co by měla patřit mě. Nechápu to, asi to se mnou nijak nesouvisí, ale drtí mě to mezi koly. Nemůžu jíst, nemůžu spát, pořád to vidím. Všude kolem sebe. Chci něco dělat, konat, ale nemohu, protože bych zas vše pokazila