Déšť

Když srdce trápí zášť a žal,
ulice smáčí neúprosný déšť,
tehdy jsem střípky štěstí posbíral,
v skládance na zemi spatřil tvou tvář.

Ať vezme si voda všechno zlé
i krutou minulost s příslibem lásky
což nevidíš?  Déšť smívá vše špatné a mdlé,
však vyjde slunce zas a vyzdvihne tvou tvář.

Ať protrhnou se hráze zloby a zlosti
a z cesty smetou veškerý kras
vždyť co je krásné na životě bez milosti,
jež zas a zas dává mi tvoje tvář.

Ať kormidelník zvolá, že ztratil směr,
že brzy ulehne spánkem spravedlivých
vždyť láska a jenom láska je tím deštěm
….
jen slzy štěstí ze střípků posbíraných,
jimiž zas a zas smáčím tvoji tvář.