Umění žít

Naučil ji žít.

ukázal jí,

Jak z kalichu života píti.

Teď už ví,

že srkat po malých locích,

se zračí v bezesných nocích.

Užívá vítr ve vlasech.

Déšť smáčejíc jí šat.

Mráz malující ji červeně tvář.

Sluneční ranní zář,

jež bodá ji do víček.

Vůni jarního dne.

Hltá dlouhou cestu,

jež podobu má trestu.

Ohně křestu.

Pláče s těmi,

kteří jsou slzami štěstí ze setkání zaplaveni.

I s těmi,

co naposled v životě se loučí.

A obětí vroucí

si až pod černou zem pamatovat přejí.

Trpí s těmi,

co zoufale se smějí,

Však bolest svou tají.

Těm, jež se ptají,

jak jedna duše unese tolika osudu…

…buď člověkem a nepočítej s oddechem.