Návrat 1. díl

Léta plynou a stále jsem neměla odvahu zveřejnit kus mého dětství. Už jako malá dívka jsem doufala ve vydání knížky ale je to pouhý drahý sen ... Nyní vám chci představit příběh, který píši od 5. třídy a stále sama nevím jak to skončí . Má 18. dílů. Doufám, že vás zaujme a váš názor mi napíšete :) ..

 

Bylo zrovna půl desáté, když se dům, ve kterém se odehrává náš příběh, začíná probouzet z dlouhé a vcelku studené noci.

 

„Mel, vstávej!“ volala na ni z kuchyně v přízemí její mamka.

Mel se chvíli ještě válela, ale pak do jejího pokoje vešla její starší sestra Elisa a svým trikem lechtání sestry na nohou ji vytáhla z postele.

Když z Mel zmizela teplá pokrývka, trochu se otřásla a prohlédla si s přimhouřenýma, ospalýma očima svou sestru.

Štíhlá vysoká postava, na které bylo v tuto chvíli oblečená pouze, růžová noční košilka po kolena, na tváři s jemnými rysy, kterou lemovaly dlouhé vlnité hnědé vlasy, v plných ústech jí cukaly koutky a její modrozelené oči svítily radostí, to celé štístko byla její starší sestra.

 

Než se dívky přesunuly po schodech z pokoje do kuchyně, šťouchaly se jako malé školačky až skoro spadly ze schodů.

„Mel, těšíš na předposlední školní rok na Etanu?“ optal se jí otec, který si právě četl ranní noviny. Prošedivělý starší muž, který měl modré oči, středně velká ústa a kulatý obličej většinou říkal, že vlasy má prošedivělé díky svým dcerám, ale ty věděly, že je to chabá výmluva.

„No asi jo…“ šeptla Mel a srkla si svého oblíbeného borůvkového čaje.

Její sestra a otec pracovali na úřadě v Lintonu, kde konali sice méně důležitou práci, ale byla to práce. Byli tzv. Kontroloři, jak už z názvu vyplývá, kontrolovali chod úřadu, a kdyby udělali jakoukoliv sebemenší chybu, vyhodili by je.

Po snídani si Mel šla sbalit věci a čekala na svou sestru Elisu na chodbě. Mel přímo nesnášela čekání a tak za chvíli na svou sestru z nedočkavosti zavolala.

„Co tam vůbec chceš dělat? Pracuješ na ministerstvu,“ podívala se na sestru Mel. Elisa na ní hodila pohled a dívka se usmála.

„Aha,“ došlo jí, že Elisa jede za svým profesorským přítelem a zároveň bratrem Melininy kamarádky, se kterým se seznámila při svém studiu na škole. Justin byl takovým podřadnějším učitelem na Etanu, který zaskakoval za profesora Dějin a mýtů Otakara Lailyho. Ten měl momentálně menší problémy mimo akademii.

Lucy, Justinova sestra se mu za tu práci nijak nesmála. Jejich rodiče na něj byli pyšni, že si v té době práci našel.

Mimo to by Justin velice pohledný 22letý mladík, s opálenou pokožkou a krásnými modrými oči.

Elisa dvakrát dupla a ony se objevili před vchodem do Etanu. Bylo tam nádherné světlo a teplo. A ta vůně květin, které byly vysázeny po stranách cesty… úplná lahoda.

 

„To jsme my Anthony,“ dívala se na správce brány Elisa, která si nasadila sluneční brýle. Anthony byl vlastně starší muž s lehkým bříškem a prošedivělými vlasy.

Za bránou byli skupinky lidí, kteří se vítali křikem a objímáním a na tvářích jim pohrávaly úsměvy a štěstí z opětovného vidění svých kamarádů.

„Bože, to bude zase rok,“ povzdychla si Mel a už viděla svou kamarádku Lucy, která mířila k ní s lehkým úsměvem na tváři.

„Ahoj!“ vypískla šťastně Lucy a objala Mel, když se k ní prodrala skrz skupinky lidí postavajíc před školou.

 

 

„Kde je parta?“ zeptala se Mel a hledala mezi stále se zvětšujícími hloučky lidí kamarády Kim, Marka, Jesiku a Kevina.

Lucy pustila Mel a prstem jako nevychované dítě ukázala na skupinku puberťáků pod stromem.

„Musíme jít za Gobiem,“ pošeptala Lucy do ucha Mel, jakmile se vydaly rychlými kroky ke skupince.

„Kvůli čemu?“ nasupila se Mel a v duchu sprostě zaklela.

„Šíp osudu,“ řekla Lucy. 

„Další mise? To zase trávíme školní rok hledáním nějakýho přiblbýho šípu?“ Řekla ve chvíli, kdy došly k přátelům.

Mark, což byl tmavovlasý chlapec s krásnými tmavými oči, na ně spustil vlny poznatků, aniž by se předtím Meli s ostatníma pozdravila nebo nějak dala najevo nadšení z toho, že je vidí.

„Šíp osudu je vlastně jedna z nejmocnějších zbraní na území Anglie, je tedy nebezpečná a hledá se velmi těžko, ale dle mého máme stejnou šanci jako vždycky,“ usmál a dodal „jinak hoj Zlato“ dal Mel pusu a ta se usmála.

Poslechli si Markovy slova a Kim, což byla dlouhovlasá blondýnka, zavelela „Jsme všichni, takže bychom mohli skočit za tím Gobíim,“ všichni souhlasili, aniž by stejně měli jinou možnost a vydali se do budovy.

 

Šli po levé straně budovy kampusu, až k zadním dveřím. Vešli na chodbu a ta je zavedla k točitým schodům, které s námahou vyšli a zaťukali na dveře Gobieho pracovny.

Ředitel je již očekával a bez jediného slova pozval dovnitř. Pokynul jim, ať se posadí a po chvíli sezení na starém oranžovém gauči jim dal před oči list papíru, na němž bylo cosi napsáno drobnými písmeny.

„Musím odjet,“ řekl po chvíli a podíval se do očí všech přítomných.

„To tady ale napsaný není,“ vejral na ten list papíru Mark a snažil se to rozluštit.

Lucy do něj s Kevinem šťouchli a on se zmateně rozhlížel kolem sebe. Gobiemu bylo kolem 40 let a byl to lehce našedivělý muž se zelenýma očima a lehkými vráskami pod očima.

„Musím vyřešit jednu záležitost…“ řekl váhavě a zamyšleně a pak ještě dodal „dám vám vědět a teď jděte splnit váš úkol. Kim, ty půjdeš s Jesikou za bývalým majitelem šípu,“ luskl prsty a dívky zmizeli. „Kluci, vy dva půjdete za naším kouzelnickým přítelem Egypturem“ řekl a kluci podle jména poznali, že se navštíví jednoho z nejmocnějších mágů té doby. Gobie luskl prsty „a Vy dvě půjdete do knihovny“ řekl prostě a usmál se na Mel s Lucy, ale prsty už znova neluskl.

 

Jess s Kim

Dívky se ocitly před typickým anglickým domkem s živým plotem a malou dřevěnou poštovní schránkou u branky. Jess stiskla stříbrnou na dotek chladnou kliku u branky a vešli na dvorek s pečlivě zastřiženým trávníkem. Prošli cestičkou z šedých dlažebních kostek směrem ke dveřím. Kim stiskla tlačítko zvonku, jehož zvuk pak tlumeně slyšely přes dřevěné dveře, které se o pár sekund později otevřely.

„Co byste rády?“ optal se jich starý chlapík s brýlemi na očích.

„Rády bychom vše o Šípu Osudu,“ řekla Jess pevným a klidným hlasem bez jakéhokoliv dalšího řečnění.

Muž se na ně podíval poněkud zamračeně a v jeden okamžik chtěl mávnout palci směrem k nim, aby na ně poštval vítr, ale dívky to očekávaly a byly rychlejší a pomocí svých sil vytvořili silové pole.

„Jdeme v míru,“ řekla klidně Jess.

Muž pochopil, že mu nic jiného nezbývá a tak je pustil dovnitř a nabídl jim šálek čaje a dívky se usadily v jeho pracovně, aby si poslechly několika hodinové povídání.

 

Lucy a Mel

„Nic tu není,“ prohlásila s beznadějí v hlase Lusy, která hledala v knihách, které jí nosila Mel.

„Hledej dál,“ povzdychla Mel a taky hledala na pár minut, i když věděla, že mají jen malou šanci, že něco najdou.

Po více jak půl hodině to dívky již naprosto vzdaly, protože vážně nic nenašly a proto se tedy odebraly z knihovny a vracely se za přáteli do věže.

Ve věži měli společný pokoj který byl rozdělen na tři části. Jedna část byla ložnice dívek a druhá chlapců a třetí společná místnost, kde byl vařič, obrovská pohovka a spoustu další věcí. V té místnosti vždy rozmýšleli dlouhé hodiny přemýšlením o tom, jaké budou jejich další kroky a co podniknou dál. A na zmiňované pohovce již na Lucy a Mel čekali ostatní.

„Našli jste něco?“ zeptala se jich hned ve dveřích Jesika, když viděla dívky přicházet.

 

II. část

Lucy a Mel si vyměnili pohled. Neměli nic. Prostě nic. V knížkách, ve kterých listovaly, nebyla ani o šípu zmínka. Ani jediné slovo o něm nebylo napsáno. Jako kdyby ho nikdo nikdy neviděl nebo ho vůbec neznal.

Ostatní v tom dál nepátrali a odešli si lehnout a doufali, že ráno je moudřejší večera. Opak byl však pravdou.

Té noci umřela jedna ze studentek školy. Jmenovala se Daniela Klairans.

„Nebude mi chybět,“ řekl chladně a zamyšleně Kevin, který se mračil, a dívky ho následovně okřikly.

,,Kevine, to, že ti někdo nesedne, neznamená, že budeš mít v den jeho smrti kydy,“ mračila se tentokrát Kim a měla sto chutí mu vlepit facku. Kevin jenom pokrčil rameny.

Před nimi se objevila Jesika, která každé ráno chodila na dlouhé procházky už od rozbřesku. Milovala přírodu a ranní vzduch byl mnohem lepší než být v zatuchlém pokoji se třemi velkými okny.

Všichni se odebrali, sice bez zpráv, ale přeci jen za Gobiiem. Měli však smůlu. Nečekal na ně Gobie nýbrž Fiona z Albionu, zástupkyně ředitele, ale také sympatická a autoritativní žena kolem 40tky. Byla vyšší postavy a na levé tváři měla znamínko.

„Dobrý den paní profesorko je tady Gobie?“ zeptala se Mel, ale hned dostala odpověď, která se jim nezamlouvala.

„Gobie odjel,“ řekla stručně.

„Profesorko, nevíte, kam přesně odjel?“ zeptal se Mark, který stejně jako ostatní nebyl s její odpovědí spokojen.

„Nevím a teď prosím jděte. Mám tu moc práce,“ lehce se na ně zamračila a šla dozadu pracovny, kde se přehrabovala v krabicích a skříňkách. Něco hledala. Napadlo je, ale i přesto se dál o to nezajímali a odešli. Nechtěli mít hnedka na začátku roku nějaký průšvih.

„No tak půjdeme už zítra časně ráno a budeme tento na to, že tu už Gobie není.“ rozhodl Kevin a nikdo si neodvážil protestovat. Přesto ale Mark nepochopil, co tím tento na to Kevin myslí, ale snažil se to přehlédnout.

Šli kolem učebny ve druhém patře, a koho nepotkali. Jejich neoblíbeného profesora Alexandra Sergeje Orgského

„Ale, ale kdopak to tu je?“ usmál se lehce, a když je všechny změřil pohledem a pak dodal „jestli si myslíte, že vás nechám projít jen tak, tak to se zvysoka mýlíte, ať si říká Gobie co chce,“ řekl s rozhodným tónem v hlase.

Jesika měla sto chutí mu něco říct, ale neodvážila se. Místo toho se dívka raději otočila stranou. Nikdo z nich se mu nedokázal podívat do očí a místo toho raději pokračovali do věže.

„Holky, běžte spát a my s Kevem zabalíme věci,“ řekl Mark a hodil po Kevinovi batoh.

Kluci začali balit nutné věci do batohu, a když holky zmizel z dohledu, Kevin na Marka usmál

„Co ty a Mel?“ mrkl na Marka a ten jen s úsměvem odpověděl: „No snad dobrý,“ a hodil po Kevinovi spacák.

Kluci si mysleli, že dívky ve vedlejším pokoji spí, ale byli na omylu. Dívky hrály karty.

Kim, což byla blonďatá dívka se zaradovala a dala karty před sebe.
 „Mám flash!“ řekla hrdě a s úsměvem k sobě nahrnula sladkosti, které dívky při hře vsadily na své karty.

Bylo už velice pozdě, ale dívky to pocítily, až když hodiny odbíjely půlnoc. Všechny moc dobře věděly, že potřebují energii na další den a to znamená spánek.

Časně ráno kolem páté hodiny je probudil Kevin. Na holkách samozřejmě po včerejšku byla vidět ospalost.

Když se všichni umyli a oblékli, vyšli z pokoje a tiše kráčeli kolem pokojů studentů v budově kampusu. Chodba byla prázdná až na jednu zrzavou kočku nějakého studenta.

Vyšli před budovu kampusu a rychlejšími kroky si to zkrátili skrz udržovaný trávník ředitele Gobieho a schválně mu pošlapali jeho oblíbené kytičky.

„Dobré ráno Anthony,“ pozdravili správce a vyšli z pozemku kampusu skrz železnou masivní bránu ven.

Šli po vyasfaltované cestě a pak odbočili na prašnou, lesní cestu. Rychlými kroky se blížili k hlubokému lesu a pár metrů před ním se zastavili. Ať teď si uvědomili, jak jsou stromy vysoké a díky velkému množstvím keřů, stromů a různých rostlin sotva viděli pár metrů do hloubky lesa. Dokud se táhlo světlo vpřed tak si byli docela jistí ale když končilo světlo… od toho místa se již táhla jen široká masa černoty až Mel s Kim ztěžka polkly. Strach se jim rýsoval ve tváři a tak se mlčky chytily za ruce jako malé školačky a vykročily v před, do lesa, na úzkou skoro neviditelnou cestičku, uzavírajíce skupinu.

Šli za sebou a sem tam zpozorovali oblohu. Vypadalo to, že se vůbec nehnou z místa. Blížilo se na Kevinových hodinkách poledne, když zastavili na odpočinek.
Jako první si okamžitě na zadek sedla Lucy.

„Nic nevydržíš,“ řekl směrem k ní Kevin, který je vedl a zašklebil se.

Všichni si ani nestačili odpočinout, když je Kevin popohnal aby hýbli svými línými zadky a vstali a tak se i s protesty vydali dál. Cesta se rozšiřovala, ale tentokrát už nebyla tak klidná. Kolem nich se v kruhu objevily osoby v černých kápích a cosi ihned mumlat. Bylo to něco. Všichni ze skupinky huberťáků zůstali šokovaně stát a i když zaváhali jen na vteřinku, každému z nich začalo být hůř a než mohli vytvořit silové pole pomocí rukou, leželi všichni na zemi a nejevili žádné známky života.

 

 

O tři hodiny později

 

Prsty na Jesinině ruce se lehce pohnuly a dívka se probudila.

Jess a Kim se probudily a ihned se chytly za hlavu a snažily se masírovat spánky a kořen nosu aby odehnaly nehoráznou bolest, kterou si neuměly vysvětlit.

„Co se stalo?“ zeptala se Jess zatím co se dívky se snažily bojovat s bolestí. Potom jim to docvaklo. A když si uvědomily, co se stalo a že byli napadeni, běžely ke svým kamarádům a snažily se je probudit.

„Mel? Prober se,“ zatřepala s ní Kim, která byla vystrašená.

Mel po chvíli otevřela oči a chytla se za hlavu kvůli bolesti stejně jako Jess a Kim.
Kim se rozhlédla a pohlédla na muže stojícího od nich asi tak 100 metrů ale než si ho stačila prohlédnout, zmizel.

„Au,“ zanaříkala Mel. A porozhlédla se po okolí. Kluci už se taky začali probírat se sprostými nadávkami, klením a proklínáním dotyčných osob.

Bylo odpoledne a neváhali ani minuty při pokračování v cestě. Okamžitě se sebrali a pokračovali v cestě, jelikož věděli, že nemají moc na výběr.

„Proč si to nemůže vyřídit Gobie sám?“ zamudrovala naštvaně Mel, která byla mrzutá z bolesti hlavy.

„Má svých starostí dost,“ bránila ho Lucy s rukama hladící si spánek.

„My snad ne?! Máme školu a jako promiňte, ale chcu ji dodělat. Nikoho jsem se neprosila, abych hledala nějaké beztak neexistující věci!“ křičela naštvaně Mel, která přímo zuřila.

Jess ji objala a pohladila po vlasech. Šeptala ji cosi podivného do ucha a ani sama Mel nevěděla, co jí tím chce Jess naznačit.

Po 5 minutách se od sebe odtrhly a Jess kolem nich udělala ohňové pole. Zmizela. Stejně tak jako zmizela ona, zmizelo pole.

Lucy se hnedka jako špionka připojila, k rozrušené Mel, aby zjistila, co a jak.

„Co ti chtěla?“ zamračila se Lucy.

„Sama nevím. Bylo to takový zvláštní prostě. Byla to chvilka a přitom to byla věčnost, co mi to všechno říkala,“ Mel se snažila tu složitou věc popsat, ale nějak se do toho celá zamotala a tak to raději přestala vysvětlovat a jen mlčela.

„Nechápu,“ pozvedla obočí a koukla na Mel, hledící se před sebe. Lucy zakopla.

„Sakra, člověk chce něco zjistit a málem si udělá něco s nosem,“ mumlala, když se škrábala a zvedala ze země.

„Jsi v pořádku?“ optal se jí Kevin, který šel za ní.

„Tebe někam vzít, to je o život,“ řekla Kim, když se k ní dostala blíž a poplácala Lucy po rameně.

Cesta teď vedla ostře doprava, a když zahnuli, objevili se na mýtince, které dominovala budova.

 

Hele dům!“ zvolala Kim a ukázala na dřevěný domek uprostřed mýtiny. Všichni se podívali tím směrem. A rozeběhli se k němu bez rozmyšlení. Ani nevěděli, co vlastně očekávají nebo co najdou.
Nevěděli, že se za nimi objevil kojot. Tiše zavrčel a svýma očima sledoval svou utíkající kořist. Pevně stál tlapami na zemi a zatínal drápy do vlhké zeminy. Nadechl se, prudce odrazil a sprintem běžel za dětmi. Ty si ho vůbec nevšimli. Kojot se znova prudce odrazil a skočil na záda nejpomalejší Lucy. Spadla a kojot přiskočil k její noze. Tentokrát zavrčel, ale hlasitě, zatnul drápy do Lucyniné ponožky a dívka ucítila pevný stisk čelistí, který cítila skrz ponožku. Zakřičela. Ostatní se zastavili. Otočili se a tentokrát Mel neváhala a po kojotovi vrhla pomocí máchnutí obou rukou k sobě, pouta.

Kojot se okamžitě přestal hýbat. Stisk na Lucyniné noze povolil. Lucy se rychle vyhrabala na nohy a s kulháním utíkala k nim. Otočili se k domku, aby se v něm skryli. Doufali, že je neobydlený, no mýlili se. Majitel domku už venku stál. A za ním další kojoti.

 .

 . 

Byl to chlápek nižší postavy s prošedivělými vousy, který nezpustil oči z Kim.

,,Vím, co tady chcete a jen jednomu z vás to smím říct,“ podíval se zlomyslným pohledem na Kim. Kevin si hrdinky a ochranitelsky stoupl před Kim, kdyby na ni náhodou stařík chtěl poštvat jeho kojoty.

„Ne, Keve. Vím, co mi chce naznačit. To já musím jít dovnitř.“ Nic dalšího již neřekla, obešla ho a šla k chlápkovi, který jen souhlasně přikývl a ukázal ji, aby šla dovnitř. Změřila si ho podezřívavým pohledem a vešla dovnitř. Poté se ozvalo jen zaklapnutí dřevěných dveří.

„To je doba,“ povzdechl si a promnul oči Kevin. Podíval se ke dveřím. Všichni už pár minut znuděně seděli na trávě, kterou trhali, aby se alespoň trochu zaměstnali. Markovi už docházely nervy a pohlédl na kojoty, kteří pomalu mizeli jako duchové. 
„Myslím, že tu Kim bude co nevidět,“ zamumlal tiše, ale i přesto dost hlasitě na to aby ho všichni slyšeli a ohlédli se.  Pozorovali tu senzaci mizení kojotů, jako kdyby to byly nějaké efekty v počítačové hře a když zmizeli všichni, uslyšeli zavrzání dveří. Kim vyšla ven a otočila se na toho chlápka. Ten jí podal ruku na rozloučenou.

„Bylo mi potěšením mládeži,“ usmál se a otočil se k odchodu, zavřel za sebou dveře a ve chvíli zaklapnutí zámku. Dům zmizel, aniž by kdokoliv stačil poděkovat.

„Jen ochranná bariéra“ pípla Lucy. Všichni ještě přemýšleli nad tím, co se stalo s Jess, všechny napadla stejná možnost, kterou si ale nechtěli přiznat. Jess by se přeci nemohla dát na stranu zla, i když o její moci docela pochybovali. Být parazitkou je něco neobvyklého i pro tuto školu. Na stranu druhou se ale už nemohli dočkat, co jim Kim řekne. Obstoupili ji a podívali se jí do tváře, kterou měla lehce bledou.

„Kim? Povíš nám to?“ podívala se na ní upřímnýma očima Mel. V ten moment se Kiminy oči proměnily v malé ohýnky a začala chrlit ze sebe říkanku.

„Šíp osudu,
jenž poklad světa je,
svou velkou pýchu
a odvahu v sobě skrývá.
Ničím neplatnou,
ale obdivem spjatou.
V hoře skryt je.“

Na ostatních bylo znát, že těm slovům moc nerozumí, ale poslední část pochopili všichni. Musí se dostat k hoře.

Skupinka přátel zvedla ze země své batohy a pod vedením Kevina s Markem nasadili pomalejší tempo.

„To zase půjdeme zpátky?!“ řekla líně Lucy a vlekla se jako poslední. Pro ni nebyla procházka nic příjemného a nenechávala si to v žádném případě pro sebe.

…

„ Můj pane? Jste spokojen s konáním těch mrňat?“ stál u kamenné studny plné vody vetchý stařec, pozorujíc svého pána, který se díval do studny na studenty, pozorujíc svého pána. Muž zahalený v černé kápi a hábitu se lehce usmál. „Ne tak docela, ale cítím, že brzy budu,“ poodstoupil od studny a rukou mávl do ní a zmizel.

…

Po několika hodinách chůze se zastavili, aby si dali přestávku. Mel pohlédla k nebi a uviděla, jak se na něm cosi mihlo, a zvolala: „Psaní!“.  Vmžiku k ní přiletěl holub a sedl si na její rameno. Mel opatrně sundala psaní a nahlas jej přečetla. Když holub ucítil, že nemá nic na noze, uletěl.

 

  Drazí studenti,

 Dnes před půlnocí musíte vyrazit na odbornou exkurzi. Budu rád, když přijdete včas.

 S pozdravem, Gobie.

 

 

„Proč se máme vrátit zpátky, když jsme už jen kousek od cíle,“ přišlo nelogické Kim „Proč nás nevyslal dřív, abychom to všechno stihli?“ pokračovala.

„Kim,“ špitla Mel „bude lepší, když o tom nebudeme tak uvažovat, už tak je toho tak strašně moc,“

„Myslím, že klením se nikam nedostaneme. Měli bychom se vydat zpátky a ještě svižnějším tempem, ať se stihneme osprchovat a najíst,“ řekl s jistotou Mark. Kolem Lucy se začaly vířit listy vzteky.
„Ale no ták Lucy, to zvládneš. Chceš vzít na záda?“ usmál se na ni Mark a viděl její zamračený pohled. Když se ale zmínil o nošení, usmála se a s radostí mu skočila na záda.

…..

„Víš co je tvým úkolem“ řekl jeden hlas. „Vím, kvůli pánovi to udělám,“ zašeptal druhý hlas a s hlavou schovanou pod světle hnědým pláštěm se otočil a odcházel do neznáma.

…

„ A jsme tu,“ skočila Lucy ze zad Markovi a utíkala směrem ke kampusu a následně ke koupelně.

„Se jí to běží, když není unavená,“ chytla Marka za ruku Mel a vtiskla mu do rtů polibek.
„Celá ona, všude hledá jen výhody,“ usmál se Kevin a prošel kolem dvojice v zádech s Kim.

„Taky bych se tak chtěla mít,“ rozesmála se Kim a směřovala k pokoji.

….

Za dvě hodiny už nastupovali do vlaku, směřujícím k Peterburku. Lucy a Mel si sedly osamoceně do jednoho kupé. Lucy se nadechla, aby Mel něco řekla, ale v tom se otevřely dveře a usmíval se na ně plavovlasý kluk s čokoládovýma očima.

„Můžu za vámi? Všude jinde plno,“ řekl s úsměvem.

„Jasný,“ usmála se na oplátku Lucy a mrkla po Mel.

Kluk si sedl a představil „Já jsem Mystigus.“

 

 

…. Konec prvního dílu

---