26. SUPERKOULE - dílo č. 8

Pravdivý příběh o lidské závisti, ale i o velikém štěstí
--------------------

Slyšte, lidé drazí,
smutný příběh jeden,
do kostí až mrazí,
třebas není leden.

Je to vyprávění
o životě bědném,
co se v radost změní,
krásné panně jedné.

Žila, byla matka,
ta měla tři dcerky,
dvě z nich byly zkrátka
ošklivé jak herky.

Třetí sličná byla,
podobná spíš luně,
tělem přímo víla,
oči jako tůně.

To jí sestry její
tuze záviděly,
krutě zbavit se jí
proto navždy chtěly.

Jednou za svítání
plán svůj vykonaly,
když se vrhly na ni,
sekeru si vzaly.

Usekly jí obě
všechny těla údy,
náhodou v té době
projížděl král tudy.

Družinu svou volá:
"Rychle, nemeškejte,
slouhové mí, hola!
Do zámku ji berte."

"Felčare, přijď hbitě,
k léčení máš vlohy,
kouzelné vem nitě,
přišij ruce, nohy!"

Trvá to jen chvíli,
už se rány hojí,
dívčinu král milý
pojal za choť svoji.

A co ty zlé sestry?
K trestu musí jíti!
Katův nástroj ostrý
ukončí jim žití.

Vemte jeden každý
z toho poučení,
dopouštět se vraždy,
nikdy radno není.