Alexin Příběh - Amulet Krve / 1.část

Alexa's Story - The Amulet of blood

Slunce ještě ani nevyšlo a  Alexa si přivstala. V pyžamu otevřela z lehka dveře a opatrně vešla do obývacího pokoje. Hned vedle byla kuchyň kam se vydala. Konečně už slunce vyšlo a Deion ( čte se: Dajon) se vzbudila. Když byla oblečená a upravená,byla odhodlaná jít udělat Alexe snídani. Ale pozdě! Alexa už měla vše přichystané a prostřené. „Tadáá!“ zvolala Alexa ,když uviděla na Deionině tváři výraz překvapení.  „To jsi udělala?“ otázala se Deion nevěříc. „Ano,pro tebe jsem nachystala tohle snídaňové překvapení a ještě jedno přijde!“ Odpověděla na jeden nádech Alexa. Obě usedly ke stolu a pustili se do připravených vaflí. „Broučku podala by jsi mi prosím šlehačku?“  „Ano,tady je!“ Alexa mrskla šlehačku po Deione.  Z ničeho nic zazvonil buďík a Alexa si rychle nacpala pusu vaflí a sebrala batoh ,který ležel vedle židle a zasunula židli ke stolu. „Ug Mufim Ha“ .. zamumlala Alex. „Cože?“ .. zasmála se Deion. Alex spolkla vafli a dodala: „Už musím tak pa“  Tomuhle už Deion rozuměla. Když se Alexa vytratila z domu,Deion na ni koukala z okna. Alexa přiběhla k silnici a uviděla autobus těšně před ní,už byl rozjetý. Alexa si povzdychla a zadívala se do země. Vše to pozorovala Deion ,která zvedla ruce před svůj obličej a tleskla si na prostředníčky. Autobus se prudce zastavil a vracel se zpět k Alexe. Alexa zvedla hlavu a na její tváři se hned objevil úsměv s pomyšlením na to,že nebude muset jet autobusem seniorů. Deion zatáhla závěsy  a do kuchyně tím už nebylo vidět.  Alexa si sedla k oknu a pozorovala míhající se stromy a malé postavy lidí,kteří  jsou jinak velcí. Postavičky se najednou zmenšovali a zmenšovali! Autobus zrychlil a Alexu to přitisklo na sedadlo. Všichni křičeli a drželi se sedaček jako klíšťata. Alexa ,ale ne,byla klidná a jen sledovala chaos ,který v autobuse nastal. Alexe spadl batoh do uličky,měla ho jen na vedlejším sedadle a nestačila ho zachytit. Pokoušela se pro něj natáhnout,ale nechtěla se do uličky skutálet jako její batoh. Autobus smykl a ona sklouzla na druhé sedadlo,přičemž se praštila do hlavy o páčku na sedadle.V Alexině hlavě bliklo krátce černé světlo a v mžiku se probudila z hlubokého spánku. „ Sněhurko,jdeš? Trpaslíky máš už venku z autobusu“ zasmál se kluk,který stál proti Alex. Podal ji její batoh a šel ke schodům,aby vystoupil z autobusu. Alex popadla batoh na záda a vystoupila. Dveře se zavřely a autobus odjel. Zazvonil školní zvonek a děti se hrnuly dovnitř.  Alex přišla ke své skřínce a otevřela ji. Vzala si do ruky knížku a prohlédla si ji. Byla to podivná kniha. Obal byl zaprášený a roh byl roztřepený. Její brčálově zelená barva byla téměř dokonalá pro zastrašování  Nezletilých. Ale Alexa se nebála,byla nebojácná a věděla co je dost.. A v tuto chvíly bylo na čase odebrat se do třídy chemie. Alexa strčila podivnou knížku do batohu a s ní i učebnici chemie. Přibouchla skřínku a běžela honem,honem po schodech k učebně. Když vešla do učebny,byl tam poměrně velký ruch a jediné volné místo bylo vedle kluka s nohama na lavici a nebo… „Hej,Alex!“ ozval se kluk z autobusu. Alex se vydala k němu. Posadila se na prázdné místo a vyndavala věci z batohu. Mezitím si jí neznámý kluk prohlížel. „Ty jsi tu první rok?“ otázal se. „Ano“ vlastně na střední jsem šla až teď a jsem v prváku jako ty. Nebála se odpovědět Alexa. Pověsila batoh na věšáček u lavice a otočila se směrem ke klukovi. „Jakto,že ty znáš mé jméno a já tvé ne?“ „No..jsem Darnick“  „Těší mě,pane Darnicku“ zachichotala se Al. „Co je na mém jméně tak vtipného,já se snad urazím“ zvedl obočí  Darnick.  Alex se podívala dolů a jen se usmívala. „Máš krásný úsměv“ promluvil na ni Darnick. V tom vešel do třídy učitel a všechny žáky zvedl ze židlí. Po zvonění celého dne,se Alex vrátila ke skřínce a prohrabala si věci. „HM!. Kde je ta průkazka!“  „Myslíš tahle?“ ozvalo se Alex za zády. Alex se prudce otočila a za ní stál Darnick. „Ty mě snad sleduješ?“  „Ne tak do slova,princezno“ Darnick podal průkazku Alex. „Umím kouzla“ pochlubil se Darnick. „Vážně,jako třeba zmizet?“ Obrátila se Alex. „To,zase ne“ Rozesmál se Darnick. „Alex,co třeba zajít dneska do knihovny?“ „Proč?“ zeptala se nedůvěřivě Alex. „Protože máme spoustu úkolů z chemie,fyziky,matiky a já nerad řeším úkoly sám.“ „Tak dobře,ale musím to dát vědět mamce.“  

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ... (Příběh budu zkracovat.)