Labuť

Labuť

Bílá je barva sněhu.

Vyvolává v lidech něhu.

Bílá je čistota sama,

je jako strana v knize nepopsaná.

Je odrazem světla slunce.

Labuť je pták vznešený.

Na tom ani barevné spektrum nic nezmění.

Bílá a černá – základní to barvy, tak patří jí.

S hlavou pod křídlem na řece spí.

Labuť tak křehká zdá se být. Jak v plynném by byla skupenství.

Stačí jen fouknout a ten obraz se rozplyne.

Slzavá mlha člověku oči zalije.

Labuť je královnou v bílém hermelínu.

Je odrazem božího splínu.

Je snoubenkou kruté zimy.

Sněhové vločky labuti připraví nadýchané peřiny.

Ten pocit žádostivosti však trvá jen vteřiny.

Jen než labuť následuje stopy sestřiny a o blátivý břeh ten bělostný závoj smáčí.

Pak jediná skvrnka k probuzení stačí.