Vrah ze slabosti

Poslední svíce dohořívá a koupe perleťové nohy.

A co bolelo nevíce mou paní?

pouhé její skomírání.

Pohřbeny jsou bledé ruce

Chladné jak měsíční svit.

O čem asi sní to panensky křehké tělo,

O čem bude navždy snít.

Zkropeno horkými slzami.

Jak hluboký je cit, co živí severní polokouli.

Poslední svit prchl v dáli.

Tak slabá, že jsem dovolila.

Pokořena poklekám.

Před ženou, co leží na dně mé duše.

Zabila jsem její plamen.

Co oslepil nás obě.

Rudé rty však hoří dál.

Tys vždycky věděla, že to nedokážu.

Jen si zapal.

         A třeba i cigaretu.