ukloněn

nikdo nikdy neviděl tak ukloněnou hlavu

složenou okolím do pozvraceného koberce

ne předkloněnou, ne nemilou

z nohou svých udělám pletence

které tě nepustí nikam,

kde by ses bál

poskládám zbylý švestky,

kterých už není ani pět

pomyslím na záblesky,

proč na ně nemyslet

zaskočím zas a znovu

sama sebe

váhou a hmotností,

co na mě valí nebe

když pak hlavu zakloníš,

poblikává

na setmělejch zápražích dobrá zpráva,

že chytils tu vlnu,co jsem ti poslala

že nečekáš s rozkvětem na jara

že se mi dáváš

jak nikdy nikdo

že čelovkou blikáš na svodidlo

tak rozkvetu zkraje listopadu

a na konci pletence, pustím hlavu

aby ti upadla do klína

je bližší polštář či peřina?