Večerní chladné dlaně času

Poznám - že víra se vytrácí

Když teplo se nevrací

Do dlaní.

A nářek trhaného papíru z kalendáře

Stal se pro mě večerním žalozpěvem.

Zbývá mi tak málo času – než utečeš – a prach.

Přelud vpil se do Zdi nářků.

Máš strach, kolik stát tě bude další den?

Lásko, jen vyrvi další strunu - pak protáhl se kolem mého krku.

Vždy -

Ležela jsem dlouho v bezesné kapalině

S vědomím, že stále spíš mi pod kůží.

          sbírala sliby z posledních žil.

                          že budu silnější - příště

Sametový večer mne hlídal se strachem v očích.

Zatímco -  

Můj osud seděl na zápraží a prsty hrál

         na harfu z ženského těla.

Zas o něco barvitější elegii.

Vždycky jsem milovala jeho hlas.