Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se...zážitek z nové školy.
Autor
Z deníku odpaněné panny
Seděla jsem ve své třídě. Nebylo to v mojí škole, kam chodím už od primy. Nebylo to ani v žádné podobné. Nikdo mi tam nerozuměl. Nikdo jiný kromě Kláry nemohl poslouchat moje prasácké výroky, nikdo se nemusel nervózně uculovat nad mým fekálním humorem.
Občas jsem se zaposlouchala do nezajímavého výkladu mladého učitele, který očividně bydlel tady v Paightonu a do práce jezdil zásadně na kole. (Ano, i v obleku.) Otočil se k nám zády a tak jsem si mohla já i má kamarádka prohlédnout jeho světlé stránky, hned po úsměvu a očích. A s klidným hlasem nahlas říct „Tý jo, Kláry. Ten má ale prdel.“ Podívala se po třídě a začala se smát. Bylo jasné, že ani věčně se učící Španěl, dvojčata z Turecka nebo nechutný Němec, nám nerozumí ani slovo. Natož ten učitel. Byl to jasný prototyp Anglána. Ale o to tu nejde. V tu chvíli mě napadlo, že je hrozně zajímavé, že si my, lidé nerozumíme. Jsme přece všichni stejní. Máme všichni dvě oči, vlasy, nikdo nemá zelenou barvu kůže ani ji nemá pokrytou ostny nebo nechutnými chlupy (no, výjimky se najdou.) Ale překvapuje mě na tom to, proč nemluvíme stejným jazykem všichni? (Ano, určitě uvidím kritiku typu „Protože po mnoho let zde, na světě se vystřídalo mnoho kultur a zvyků. Lidé žili u moře nebo na Sibiři. Každý měl jinou barvu kůže, odlišné vyznání boha/hů a také všichni nežili ve stejném století a tak se jazyky čím dál více vyvíjely.“)
Chápu, že třeba zde (například právě tady, kde mám postel) pravěké ženy žvýkaly kůži a bavily se lehkými posunky a zaostalou mluvou. Stejně jako se mohly bavit někde ve Švýcarsku, ale pro slovo slunce měly úplně jiný výraz. Ale proč to tak nebylo už od začátku? Zajímalo by mě, proč se později řeč nesjednotila?
Učitel smazal tabuli a ohlásil přestávku na oběd. Klára i já jsme si vzaly učebnice a vyšly ze třídy.
„Hele, zajímalo by mě, jestli tamta holka ví o tom, že má nechutně velký špeky, když se nasouká to tak hnusně krátké sukně?“
„Kláry, to nejsou špeky. To jsou přírodní úkazy.“ Zasmály jsme se. Bohužel se ta holka otočila a pronesla „Nějakej problém?“
Měla bych si dávat pozor na pusu.