Když se den promění v noc

Když se den promění v noc

Ohnivý vůz Apollónův na nebeské klenbě

Zářením svým unavený jest

Teď čeká zasloužený odjezd

Zahalen mračnými oblaky pracoval věrně

Teď se z oblohy ztrácí
Skončil s dnešní prací

Již přichází, přichází – ta mocná dáma
Oděna černou róbou
poháněna jest tmou

Otevírá se další, další brána

Hubí všechny zbytky světla,

které tma ještě nesmetla.

Kráčí hrdě se svým věrným služebníkem,

jehož věrnost vráskami ztvrdil sám čas

Doprovázen krásným chladným větříkem
Na hlavě pleš – žádný, žádný vlas
Bledá jeho tvář
Ach – krásná měsíční zář.

Tak tmavá
Zajímavá, zajímavá - temnoty jest vůně

Den odpočívá
Sestra jeho – noc, sedí v trůně.