Nepochopená

Jedna z mnoha mých básní.

Být s tebou je jako kolotoč

už nevím kolikrát a proč

omluvy a z rána další hádky

tak vzdálené od mojí pohádky...

 

Už neumím žít bez strachu,

už nezvládám dny bez krachu

vzestupy a pády každý den

kéž by tohle byl jen sen.

 

Dokážu vždycky odpustit

a pravdu si nechci připustit

sama nejsem a přesto bych ráda

jen jednou nemít hlídaná záda.

 

Nemůžu a nechci pochopit

kolikrát jsi mě musel ohrozit

a přesto se s každým tvým úsměvem

znovu cítím jak pod nebem.

 

Když ve tvém pohledu vidím tu touhu

copak tomu odolat mohu?

Copak můžu ti říct ne,

když nevím, kdy to pomine?

 

Bez lásky bych nebyla nic

a ty přesto nechceš víc

jen občas dělat, že nevidím

a chvíli kývat, že o všem vím.

 

Láska jsou vzestupy a pády

chvíli být tam a chvíli tady

chci být jen bezmezně tvá

ale s tebou ten pocit netrvá.

 

Zapomínám, že nejde vzít zpět

tu lásku neviditelnou na pohled.

Je to jako krásné vězení,

kde mě vlastně nic nevězní...

---